Homér: Nerozumím, ale stejně jsem se tomu zasmál... :-D...
uf, no vzala jsem si k srdci tvoji radu a ocitla se v chaosu...tak jsem to zkusila číst normálně, ale to taky nijak nezafungovalo...
asi tuším, co tím chtělo být řečeno...ale možná jsi to trochu překombinovala a obsah se ztratil;)
asi tuším, co tím chtělo být řečeno...ale možná jsi to trochu překombinovala a obsah se ztratil;)
takové chlapy by bylo potřeba kopnout...pro lepší pocit...netřeba krvavých slz ani krutých větrů osudu... důvěra zrkátka někdy bolí jak čert a když se do toho ještě zaplete i láska ...
jinak básničce - většina byla už asi řečena, jenom snad bych poradila nad slovy víc přemýšlet, protože krvavé slzy jsou možná až trochu přehnané ;)
jinak básničce - většina byla už asi řečena, jenom snad bych poradila nad slovy víc přemýšlet, protože krvavé slzy jsou možná až trochu přehnané ;)
Já v tom úplně nevidím poezii. Pardón. Jsou to prostě jen běžná slova, v kterých se nic neskrývá. Kromě toho ti tam struktura (pro kterou nevidím úplně smysl) velikosti písmen básně pěkně rozhazuje slovosled.
Je to dobrá slovní hříčka, ale já to úplně docenit nedokážu, protože přesně nevím co to znamená (joo, jsem líná otevřít translate...:-()
Jako nápad se mi to ale líbí ;-)-
Jako nápad se mi to ale líbí ;-)-
No, myslím, teda, i s ohledem na komentář jayjaye že by bylo lepší to pro začátek trochu podělit do slok, nebo něčeho podobného.
Jinak teda mi logicky nedochází, proč by měli krysy ronit spolu s tebou krvavé slzy? Proč krvavé...proč krysy? To jsem na začátku...
Myslím, že kdyby ses to pokusila nějak zminiaturizovat, bylo by to lepší ;-).
Jinak teda mi logicky nedochází, proč by měli krysy ronit spolu s tebou krvavé slzy? Proč krvavé...proč krysy? To jsem na začátku...
Myslím, že kdyby ses to pokusila nějak zminiaturizovat, bylo by to lepší ;-).
To je typ povídky, kterou člověk nepřestane číst v půlce. Jen tak dál...
Je mi divné, že zmiňované folosofické otázky se omezují na dvě (i když je uvedeno, že jsou to otázky typu): „Proč zrovna já?“ nebo „Proč zrovna já?“ Co je mi ale ještě divnější, že autorka dospěje v závěru textu k názoru, že "Naštěstí odpověď na ně není tak důležitá." Já se naopak domnívám, že nejen to, na co se dokážeme zeptat, ať už sami sebe nebo někoho jiného, ale především to, jakou dostaneme (ať už od druhých nebo sami od sebe) odpověď, je důležité. Jen pouhá představa toho, že někdo na otázku "Co jsem udělal špatně" dospěje k odpovědi, že všechno, všecičko, mi nikterak nepomáhá v představě zdárného vyjití z kruhu životní krize. Naopak.
Tak jsou ty odpovědi na otázky důležité nebo ne? Jestliže ne, proč si je potom klást, když je vlastně jedno, bude-li nalezena odpověď a jaká?
Tak jsou ty odpovědi na otázky důležité nebo ne? Jestliže ne, proč si je potom klást, když je vlastně jedno, bude-li nalezena odpověď a jaká?
nebo stracenou? teď vážně nevím...
*ztracenou
Asi jsem blázen.
Já ty otázky nerad.
Úvod je podezřele dlouhý.
Otázky byly jen povrchně nastíněny.
Jaká je tedy odpověď? Že mají více času? Já tam jinou nevypátral. Ještě, že jsi rádá, že to tak je.
Ale co ti to řešení otázek přináší? Náhradu za stracenou práci, přátele atd. ? To snad ne.
Já ty otázky nerad.
Úvod je podezřele dlouhý.
Otázky byly jen povrchně nastíněny.
Jaká je tedy odpověď? Že mají více času? Já tam jinou nevypátral. Ještě, že jsi rádá, že to tak je.
Ale co ti to řešení otázek přináší? Náhradu za stracenou práci, přátele atd. ? To snad ne.
Eliška Vobrubová: No, co se dá dělat :-D
jayjay: :-) ... dobře, tak i tak se připojuji:-)
Eliška Vobrubová: Aha. To pochvalou nenazývám. Spíš to je ujištění.
jayjay: K téhle: "Jdeš po dobré cestě. Jen tak dál. Metrum je čisté, báseň sdělná."

