Moje asi půl roku stará úvaha jako referát na občanskou výchovu. Nechala jsem to celé, jak jsem to odevzdávala - tudíž i s povinným úvodem (Na úvod pár slov o tom, co je to vlastně životní krize.) Předem upozorňuji, není to nic moc.. :))
přidáno 05.06.2011
hodnoceno 10
čteno 1764(19)
posláno 0
Na úvod pár slov o tom, co je to vlastně životní krize.
Psychika člověka má přirozené obranné mechanismy, jež člověku pomáhají se vyrovnávat s nepříznivou životní situací. Pokud ale tato situace trvá příliš dlouho, nebo se jedná o příliš náhlou, nebo velkou zátěž (například ztráta blízkého člověka, zaměstnání, majetku, setkání se zločinem…), tyto přirozené obranné mechanismy se vyčerpají. Člověk má pocit, že problém narostl do obrovských rozměrů, nemá žádné hranice, vyplňuje jeho celý svět. Objevuje se pocit bezvýchodnosti, pocit, že nic nemá cenu, úzkost, strach z budoucnosti, nebo deprese. Mohou se objevit i zvláštní psychické stavy jako pocit neskutečna – pocit, že to, co se děje, není pravda, je to sen, ze kterého se musím probudit, nebo pocit zvláštního vnitřního odcizení, oddělení od prožívaného okolního světa. To všechno jsou přirozené reakce zdravého organismu na příliš velkou psychickou zátěž. Viktor Frankl, zakladatel logoterapie mluví o tom, že v nenormální situaci je nenormální reakce právě normálním chováním. Člověk není blázen, ale prožívá psychickou krizi, a pokud se mu podaří obnovit dobré životní podmínky, obnoví se i jeho zdravé prožívání. Psychická krize je často spojena se silnými emocemi (smutkem, strachem, hněvem), které člověk potřebuje ventilovat. Rozhovor s druhým člověkem mu pomáhá nepřehledný problém lépe strukturovat a vytvořit si od něj odstup. Ne vždy ale má tuto možnost ve svých běžných mezilidských vztazích…

Takže proč? Proč si lidé kladou více filozofických otázek v době životních krizí? Každý z mého okolí už prošel nějakou životní krizí, stejně tak jako já. Nebudu svůj referát na občanskou výchovu obohacovat o nešťastné okamžiky svého života, chci jenom vyzdvihnout to, že jsem se pokaždé dokázala vzpamatovat a myslím, že krom mých přátel mi k tomu vždycky pomohly právě tyto filozofické otázky. Myslím, že někdy ještě u maminky v břiše jsme se všichni naučili nazpaměť pár otázek typu: „Proč zrovna já?“ nebo „Co jsem udělal/a špatně?“ a pokaždé, když se stane něco, co jsme nečekali, nechtěli, nebo se zbortí něco, co jsme dlouho budovali, se nám v hlavě spustí kolotoč těchto otázek, ke kterému jsme v období krize neschopni nalézt tlačítko off. Podle mého názoru by životní krize bez těchto otázek ani nebyla krizí. Lidé se ptají a vracejí k chybám, aby nalezli správnou cestu k tomu, jak své chyby a činy napravit, nebo aby alespoň nalezli odpověď na to, jakým způsobem by se měli v podobných chvílích chovat příště. Ptají se sebe i okolí. A vlastně je to dobře. Protože nikdo se z krize „nevyseká“ sám a potřebuje k tomu pomoc ostatních. A málokdo si všimne, že se někdo z jeho okolí potácí na hranici sebezatracení bez toho, aby se dotyčný trpící smutkem zeptal svých přátel, či někoho z rodiny na některou z těchto otázek. Ani ten nejlepší přítel, ani naši nejbližší, dokonce ani my sami si na žádnou z těchto otázek nedokážeme odpovědět. Naštěstí odpověď na ně není tak důležitá. Důležité je to, že se vůbec dokážeme ptát. Důležité je to, že i v nejtěžších situacích nás tyto otázky drží nad vodou… A proto si vlastně lidé kladou více filozofických otázek v době životních krizí. Protože v této době mají na takové otázky nejvíce času. Minuty, ba dokonce hodiny i dny, které bychom trávili společně se ztracenými osobami, prací o kterou jsme přišli, utrácením peněz o které nás okradli, vyplňujeme otázkami, které bychom si jindy pro nedostatek času nekladli.

Tyto filozofické otázky jsou vlastně součástí našeho žití. Proto i když vím, že by se jich chtělo spoustu lidí, stejně tak jako já, zbavit, jsem ráda, že se mám ve chvílích smutku a pocitu nadbytečnosti na co ptát. Ať už sama sebe, nebo svého okolí. Jsem ráda, že má každý z nás v hlavě kolotoč bez vypínače…

přidáno 11.10.2015 - 10:49
Řešení filozofických otázek sice pomáhá zapomínat na vlastní trápení, ale není samospasitelné a třeba na bolení zubů je lepší tuzemák či slivovička...Je dobré se nad věcmi zamýšlet, ovšem nemá to být prostředkem, jak se v nich donekonečna patlat namísto snahy něco konstruktivně řešit...:-)
přidáno 17.06.2011 - 10:49
Máte pravdu, není to "skutečně moje" dílo, ale patří to k tomu zbytku, který mým dílem je! :)
přidáno 16.06.2011 - 22:43
A je ten úvodní odstavec skutečně TVOJE dílo?
přidáno 16.06.2011 - 22:42
Jsi si jistá, že jsi autorkou úvodu a že jsi to nestáhla někde z netu?
přidáno 16.06.2011 - 22:23
jayjay: Úvod je dlouhý k uspokojení učitelky, která referát zadávala :) nereda odsekávám kousky svých děl..
přidáno 16.06.2011 - 22:22
Každý má jiný názor.. ten váš vám neberu, ale za svým si stojím.. :)
přidáno 15.06.2011 - 22:16
Je mi divné, že zmiňované folosofické otázky se omezují na dvě (i když je uvedeno, že jsou to otázky typu): „Proč zrovna já?“ nebo „Proč zrovna já?“ Co je mi ale ještě divnější, že autorka dospěje v závěru textu k názoru, že "Naštěstí odpověď na ně není tak důležitá." Já se naopak domnívám, že nejen to, na co se dokážeme zeptat, ať už sami sebe nebo někoho jiného, ale především to, jakou dostaneme (ať už od druhých nebo sami od sebe) odpověď, je důležité. Jen pouhá představa toho, že někdo na otázku "Co jsem udělal špatně" dospěje k odpovědi, že všechno, všecičko, mi nikterak nepomáhá v představě zdárného vyjití z kruhu životní krize. Naopak.
Tak jsou ty odpovědi na otázky důležité nebo ne? Jestliže ne, proč si je potom klást, když je vlastně jedno, bude-li nalezena odpověď a jaká?
přidáno 15.06.2011 - 21:39
nebo stracenou? teď vážně nevím...
přidáno 15.06.2011 - 21:39
*ztracenou
přidáno 15.06.2011 - 21:23
Asi jsem blázen.
Já ty otázky nerad.
Úvod je podezřele dlouhý.
Otázky byly jen povrchně nastíněny.
Jaká je tedy odpověď? Že mají více času? Já tam jinou nevypátral. Ještě, že jsi rádá, že to tak je.
Ale co ti to řešení otázek přináší? Náhradu za stracenou práci, přátele atd. ? To snad ne.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Proč si lidé kladou více filozofických otázek v době životních krizí? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Einsteinovo tajemno..
Předchozí dílo autora : Promiň mi že jsem svá.

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
Cinderella, Idara
» narozeniny
Euthanasia [11], coffeemaker [11], selan [11], Nesse [10], Shiva [9], Všetci [8], Elissbeth [7]
» řekli o sobě
SOUZNÍLKA řekla o Chloé :
KÉŽ TĚ POŽEHNÁ HOSPODIN A CHRÁNÍ TĚ...KÉŽ ROZJASNÍ NAD TEBOU SVOJI TVÁŘ..KÉŽ OBRÁTÍ SVOJI TVÁŘ K TOBĚ A OBDAŘÍ TĚ HLUBOKÝM POKOJEM..... JSI VZÁCNÁ JEHO... JSI JEHO ZŘÍTELNICE...
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku