

Emilly Poison: Když se na to koukám z odstupem tak mi to už taky nezní tak jak to znělo při psaní. Jednou to ale tak je tak to tak nechám. Jako dokumentaci mého předchozího já a jako varování pro mé budoucí já. :)
Díky za zastavení a za komentář. A ohledně oblíbených, děkuji za tu poctu ale myslím, že by to pro Tebe moc výhra nebyla, neb já za svojí více jak roční působnost mnoho "děl" nevydal.
Díky za zastavení a za komentář. A ohledně oblíbených, děkuji za tu poctu ale myslím, že by to pro Tebe moc výhra nebyla, neb já za svojí více jak roční působnost mnoho "děl" nevydal.


Tak na první básničku je to určitě dobré. Chce to číst, číst, probouzet pocity, představivost, dávat svoje osobní pohledy do lepších formiček a bude to lepší. Mne osobně tento výtvor nevtáhl, spíš jsem po něm jen tak jela a drkotaly mi zuby. Ale určitě to není špatné na začátek, já začínala mnohem hůř. :-)))


Ano, působí to trochu otřele. Moc už si sama nerozumím, protože je to dílo od díla... vlastně je tu stále to věčné téma, ale mne to tentokrát nevadí. Myslím, že u mne je to tím, že některou báseň nejen vidím napsanou, ale i ji slyším, jako kdyby mi ji někdo recitoval do ucha a pak to pro mě získává úplně jiný rozměr. Mnohem lepší rozměr. Takže i když je ta básnička trochu profláknutá, tak nějakou atmosféru má a působí i přes to všechno pozitivně a mile.


Emilly Poison: Každý jsme svůj a jedinečný. Jsem rád že Ti to vykouzlilo na tváři úsměv a děkuji za komentář.


Aj já si dám jitrničku :)


Rezavá Plechovka: Mě se teda ta básnička spíš hodí k pořádnýmu kytarovýmu riffu, ale holt ze mě mluví rocker, nenávidím rap, přijde mi hnusnej a leda tak pro ty, co neudrží tón neboli zpívají, jak kočka v říji. Ale je to můj názor, klidně si mě za ta ostřejší slova sežer, dear!
To autor: Obsah je uchvancancující. (Zkuste tuhle blábolinu po mě opakovat! xD ) Verše, rytmus, sem tam škobrt, ale koho to zajímá. Mě teda ne. A krom toho, je to tvá prvotina a nadto já taky nejsem nějaký Goethe či Mácha takže nemám co kritizovat! Já jsem hluboký podprůměr, co do básní. I když mě spíš vždycky záleželo na obsahu, než na formě podle nějakých škatulek, tak asi proto.
Jinak vítej na Psancích a najs tu mít jú. :3
To autor: Obsah je uchvancancující. (Zkuste tuhle blábolinu po mě opakovat! xD ) Verše, rytmus, sem tam škobrt, ale koho to zajímá. Mě teda ne. A krom toho, je to tvá prvotina a nadto já taky nejsem nějaký Goethe či Mácha takže nemám co kritizovat! Já jsem hluboký podprůměr, co do básní. I když mě spíš vždycky záleželo na obsahu, než na formě podle nějakých škatulek, tak asi proto.
Jinak vítej na Psancích a najs tu mít jú. :3


Pání! Je to velmi působivé a moc povedené! :) Báseň má být emotivní, skvěle to vyjadřuje jakýsi tvůj myšlenkový pochod, který byl pod vlivem něčeho negativního zabarven negativními emocemi a bez servítky vidíš kolem sebe to "zlé" a to se mi líbí! Ve světě totiž není jen hezké :)


Therésia: Díky za vyjádření :) Tím celým posledním odstavečkem jsem se to snažil "změkčit" nevím jak přesněji popsat ten můj záměr :D Ano ta věta pochází z oné písně a právě ta věta mi byla velkou inspirací, proto jsem ji tam chtěl zahrnout :) Ohledně slabších rýmu to smozřejmě chápu, ale je to moje první "básnická" prvotina vůbec, snad do příště už budou spíše umělecké verše :D Děkuji za přivítání :)


Je pěkná a působivá, líbí se mi, jak z ní vyzařuje ta Tvá naštvanost. Ale pár věcí mě na ní zklamalo.
1) Rým: tebe, nebe- opravdu už otřepaný a mnozí z nás jsou na něj už trošku alergičtí :D Ale tak budiž, otázka názoru.
2) Nevím, odkud máš "Tak osude vylez a pojď se semnou rvát" ale já, která to znám z písně od Tomáše Kluse sice tuto větu miluju, ale v mém vlastním díle bych jí nepoužila.
3) Moc jsem nepochopila tu poslední větu a po takové, řekněme, drsné básni, bych čekala ještě drsnější konec. Ale to je jen můj názor, to "Už musím jít..." mě zase na druhou stranu aspoň překvapilo :D
Snad jsem Tě od psaní neodradila, jen můj názor. Je pěkná, jen tak dál. Vítej.
1) Rým: tebe, nebe- opravdu už otřepaný a mnozí z nás jsou na něj už trošku alergičtí :D Ale tak budiž, otázka názoru.
2) Nevím, odkud máš "Tak osude vylez a pojď se semnou rvát" ale já, která to znám z písně od Tomáše Kluse sice tuto větu miluju, ale v mém vlastním díle bych jí nepoužila.
3) Moc jsem nepochopila tu poslední větu a po takové, řekněme, drsné básni, bych čekala ještě drsnější konec. Ale to je jen můj názor, to "Už musím jít..." mě zase na druhou stranu aspoň překvapilo :D
Snad jsem Tě od psaní neodradila, jen můj názor. Je pěkná, jen tak dál. Vítej.


Rezavá Plechovka: Díky :) Taky mě napadlo, že až se konečně naučím na kytaru, že ji zkusím zhudebnit :D


Jaj. Ten konec se mi taky nelíbí, ale co já můžu kririzovat, když sama nejsem nic extra? Jinak se mi to ale vysoce líbí! Asi si tě mrsknu do oblíbených, ačto na psance moc často nepřijdu.


Já jsem mimochodem asi extrémně otrlá, když se u toho směju. Nj jsem holt starej cynik, u pohřbu se směju, u svatby brečim.


Spojkám -a- by slušelo být na začátku nového řádku a čárky by měly být za slovem, - před mezerou (kdysi jsem to psal jako ty :-) 3.sloka působí poněkud otřele, ale jinak líbí.


Máš tam překlepík. Slovo nespokojenost. Vyjádření je to klasika, celkem klišé, ale klišé neklišé, jde to zevnitř a to se tam ta slova zachytávají víceméně sama. Rýmy a rytmus celkem kostrbatost, ale já mám zase pro změnu rýmy profláklé, takže se to ztratí. ;)