12.03.2013
8
1468 (14)
0
Když pod noční oblohou tak
sama stála ,na krásné chvíle
vzpomínala
ve tváři smutek měla na chvíli
jakoby oněměla...


V ten okamžik z nebeské výše
do jejich vlasů začal padat
třpytivý sníh.


Vločka za vločkou hladila její
tvář,cítila se tak šťastná
a svobodná
v tu chvíli se jí celý svět
krásnější hned zdál.
přála si aby ten sníh padal
dál a dál...
 25.03.2013 22:33
černálili: Nevím co ti tam vadí mně se ta báseň líbí, chybyčky dělá každý z nás český jazyk je zrádný a to nic nenaděláš, je bohatý a dost se tam dělájí chyby i já je dělám ale o veřš se zajímám.
 13.03.2013 14:30
Super :)
 13.03.2013 14:19
krásná poetika...moc hezké:-)
 12.03.2013 19:37
přála si aby ten sníh padal
dál a dál...

sníh studí, ale tady hřál
 12.03.2013 16:21
V 1 strofě mi vadí to lalala, ale 2 a 3 jsou dobré.
Ve 3 str. ti uteklo písmenko "cítia".
 12.03.2013 14:27
 Zamila
Moc pěkná básnička :-) Tohle přesně kolikrát cítím, dobře jsi to zachytila :-) Líbí :-)
 12.03.2013 14:18
jo, i přes ty chybičky! zase mě fakt oslovuje, navíc podle názvu jsem tušila že jseš to ty, ten pocit který popisuješ znám a vnímám, že to myslíš mnohem hlouběji, fakt to má něco do sebe, fakt jsem si to ráda přečetla, nekomplikované, od srdce, působivé a takové zvláštně hladivé
 12.03.2013 13:00
má toho do sebe dost...
pěkná, milá

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.