Řekni mi, lásko, řekni...

já:

Nevím, proč vždy ve chvíli té,
kdy znovu věřit v lásku začínám,
hroutí se rychle zdi stříbřité,
a já už pouze vzpomínám….

na let motýla, tam někam vpřed...
Žel, pár dnů jen, vrací se zpět
unavený, křídla povadlá.
Kam jen všechna ta láska zapadla?

Řekni mi, Lásko, řekni,
v čem ten problém tkví?
proč srdce moje teskní,
a naděje má už spí.

Jakoby růžové kvítky lásky
si spletly roční období. Zas
na jaro si učesaly vlásky
a pak je náhle spálil mráz.

Láska:

Mám lehký krok, průsvitný nosím šat
i nablízku jsem snadno k přehlédnutí
v nejasné tváři bez barvy a chuti
o zdi stříbřité když nechávám si zdát

Znáš motýla, jej nosím na rukávu,
jemný jeho šimrající dotek
ten nití je k oživení loutek
by směrem správným natočily hlavu

Též psíka mám, je něžný, kudrnatý
předbíhá mě, vytáčí svá kola,
pohladit jej nikdo neodolá
mazlivě když olíznout zná paty

Má zvláštní jméno: SEX, ten můj malý psík,
již mnohé zlákal k dovádivým hrám
v mé dlani tak přehlédli drahokam
co přináším. I já mám svůj otazník

já:

Ty, Lásko, ty spasení znáš,
však já dál v mlhách tápu,
co znám modliteb i "Otčenáš",
tak proč stále tak málo chápu...?

V každé situaci, žel,
neoslovím dobra světlo,
ač kdysi do mých zel
ke mě shůry slétlo.

Ty, lásko, sílu máš,
co skálou pootočí,
kéž setinu jí, prosím, dáš
ať pohledem svých očí

rozpoznám lásky motýla
i drahokam v tvé dlani
srdce, jež tebe vysílá
od toho, jež jen mámí....
*******
Doslov: Láska:

Že vládnu silou? Když půjčíš mi svou pěst
levnými pak nezmateš se dojmy
co Lásku si berou za rukojmí,
v přesládlých slovech odhalíš tu lest.

Neopusť jen bdělost neustálou
dlaň sleduj, byť psík ti líže paty,
já obrannými vyzbrojím tě chvaty,
společně pak pohneme i skálou