souohlasím s komentáři pod sebou :) nemá cenu nic jiného dodávat, jen bych se opakovala :)

píšeš i lepší, tahle je takový ten průměr :)

hihi...u mě dobrý :)

hovadinka?
Mě se to líbí!

Je to moc hezké, dobře se to čte. Máš ne to velký talent, tak jen tak dál piluj :)

Vladan: Díky :)

1. polovina je lepší než ta druhá, alespoň dle mého názoru...je krásně rytmická...písňová. A rým vypustit a opustit mi nějak nesedí...

..působí tak neukončeně...možná záměr ;)

...tuto...toto? S tím cizím slovem to nářečné tuto zní zvláštně. A to nechám jsi opravdu nemá být si? Myšlenka je ovšem silná... :)

Za mě by stačily jen ty dva řádky...Neohlížej se a nezastavuj, jde za tebou smrt. Esenciální...

:-)))) senzační hláška!

Vladan: Nu je taky na čase začít zkoumat ateismus. Je-li teismus romantickou pohádkou, je ateismus vpravdě katastrofickým hororem. K bodu 2.: Život tedy pro tebe nemá žáden cíl? Je bezúčelným nic, které nemá žáden význam? Proč teda žiješ? Co tvoje potomstvo? K čemu je dobré. Zemře a vesmír zanikne i s lidmi a tečka. Vůbec žáden význam to nemá. Takže je všechno lidské snažení naprosto k ničemu. Je úplně zbytečné žít, protože to není dobré žádnému vyššímu cíli. Neexistuje důvod, proč by měl člověk něco dokázat, protože je to odsouzeno k zániku a nebytí. Žiješ život bez budoucnosti a tvou chimérou je iluze užitku. Vznikl jsi z nuly a čeká tě rozpad do nuly. A mezi tím nuda a nihilismus. Je hloupé žít dobrý a šťastný život. Nebo nedej bože být společnosti prospěšný, protože z toho nekyne žádná odměna. Je to na nic. Ateismus je jedno veliké nic v ničem. Náboženství má aspoň nějaký cíl. Filozofická podstata ateismu je odhalit teismus jako největší lež pod sluncem. Dokázat, všemi dostupnými prostředky, že život je zbytečný, že nemá smysl. Proč? Jaký to má účel? Co z toho budu mít, když budu přesvědčen, že to všechno je k ničemu? Budu mít leda depku a ve stáří se budu děsit smrti.
To přirovnání k matematickému příkladu má ukázat, že celé ty dějiny náboženství mají nějaký cíl. Ateista by se o výledek nikdy nezajímal. Aplikovat jej do toho přirovnání ani nejde. Trval by na tom, že celý ten příklad nemá žádné řešení. Ateismus nemá ani žádné kouzlo. Je pustým světonázorem, který hledá pravdu, ale sám si není tou pravdou nikdy jistý. Ateismus je svou podstatou ještě větší zvědavost, jestli Bůh existuje, než jakékoli jiné náboženství, které je o tom přesvědčeno. Ateismus je jedním velkým ekvivalentem životního strachu a nejistoty.

Česká Lípa? Tak to tě taky vítám, sousedko.

puero: Pokusím se ukázat slabiny toho "intitivního" přirovnání.
1. přirovnáváš dějiny náboženství k příkladu. Budiž, proč ne.
2. stanovuješ životní cíl. Jistě - na to máš právo - stanovit si svůj životní cíl. proč myslíš, že mým životním cílem je obdoba nirvány? (jsi příliš ve vleku svých subjektivních představ - podle sebe soudím tebe). Jak to souvisí s bodem 1.? Zajímají snad mě dějiny náboženství?
3.Vycházíš z předpokladu existence boha (Ježíše) a necháváš věřícího dosáhnou odměny za víru a zároveň zesměšňuješ snažení ostatních, protože nevěří v Boha! Pro tebe je to pěkné přirovnání! Podle mne je to podhádka před spaním pro někoho, kdo se bojí zvednout oči od pohádkové knížky, protože by mohl spatřit skutečný život. Krutý a syrový.

Pěkné, libí se mi to :) Dotýká se to určitého aspektu, který mě nevědomě zasahuje :)

Makyna: Jinak děkuji za názor :)

Makyna: Moc nechápu, jak myslíš "na sílu tvořené"... :) Je to o procesu, když se hádám se svou "abstraktní milenkou". A to, jak vnitřně cítím a v podstatě vidím neboli vnímám :)

zvláštní, zvláštní dílo..trochu mi přijde na sílu tvořené, ale to je asi jen můj dojem.. řekla bych, dílo je o milence?..každopádně se mi líbí konec..taková ta prohra/výhra..

Vladan: Napadlo mě přirovnat dějiny náboženství k dlouhému matematickému příkladu. Životním cílem je jakási nirvána - nalezení smyslu, pravdy, prostě výsledku. Od stvoření vesmíru až dodnes je to prekérně dlouhá řada celých čísel. A úžasné na tom, je, že jediným matematickým znaménkem je tady krát. Že jde o násobení. Výsledku je třeba se dopočítat stůj co stůj. Každý si sedne na začátek a počítá a počítá. Počítá celý život, ale Křesťan jen hledá a kontroluje čísla a nedojde ani na konec, usměje se a počítat přestane. Ne snad proto, že by ztratil zájem a energii, nýbrž proto, že zná výsledek dopředu. Jde si sednout a pije kafe a všichni ostatní pilně počítají a diví se, že to vzdává. Počítají dál. A on jim říká, je to marné. Zbytečně se namáháte. Jděte domů. Ale oni říkají, ty jsi blázen, tys to vzdal, my tě nebudeme poslouchat a počítají dál. Výsledek je jednoduchý, je to nula. Nebylo zapotřebí počítat. Stačilo v té řadě čísel najít nulu. Nula krát cokoliv je vždy nula. Řekl bych, že takovou křesťanskou nulou byl Ježíš. Nulou poměrně snadno přehlédnutelnou.

Docela pěkné přirovnání. Asi zase napíšeš, že utíkám od debaty intuitivním přirovnáním, které je zase mimo mísu. Ale docela třefně, dle mého názoru tuhle debatu charakterizuje.

taron: děkuji Ti taron :) jsem za to vše co bylo ráda.