Krátké zamyšlení o tom, jak si ve vztazích zvykáme na méně, než bychom chtěli – a ani si nevšimneme, kdy se z blízkosti stane jen tiché fungování vedle sebe.
přidáno 28.04.2026
komentářů0
čteno6(0)
Zvyk je tichý zabiják vztahů.

Na začátku jsme spolu mluvili o všem. O věcech důležitých i úplně zbytečných. Šlo o to, že jsme chtěli.

Dneska spolu mluvíme taky. Ale jinak.

O tom, co je potřeba. Co se musí. Co je praktické.

A mezi tím zůstává ticho, které nikdo neřeší.

Zvykli jsme si.

Na to, že druhý neodpoví hned.
Na to, že se nezeptá zpátky.
Na to, že některé věci radši neotevřeme, protože už víme, jak dopadnou.

Zvyk nevypadá nebezpečně. Neřve. Nedělá scény.

Jen pomalu bere to, co mezi lidmi kdysi bylo.

Začneš si říkat, že to tak prostě chodí. Že vztah není o pocitech, ale o fungování.

A tak vedle sebe žijeme.

Bez velkých konfliktů. Bez velkých gest. Ale taky bez toho, co nás kdysi spojilo.

A pak přijde moment, kdy si uvědomíš, že největší problém nebyl ten druhý.

Ale to, že jsi si zvykl.

A zvyk je někdy silnější než láska.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zvyk je tichý zabiják vztahů : trvalý odkaz

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming