OZVĚNA

Čekám a nevím, kde končí to chtění,
v hodině, kdy se den v noční chlad mění.

-možná jsi pomoc, co nepřichází-

V záhybech šatů tvá vůně ještě doznívá,
zatímco v mých ranách se hrdost ukrývá.

V tichosti bdím, polapená v ozvěnách svých chyb,
stojím na místě, kde dřív býval tvůj slib.

V zrcadlech hledám tu tvář, co jsi milovala,
v časech, kdy jsi mi duši do dlaní odevzdala.

Tvůj smích býval ostřím, co trhalo ranní mlhu,
teď splácím samotou úroky z dluhu.

Jsi jenom přízrak, co v mém pokoji dýchá,
zatímco ve mně tvé srdce stále bývá.