nehledejte v tom zápletky... z dneška...

Povídka (možná) ze života...

Ničíme svět a děláme další podobný kraviny.

školní.

Takže... já sem tak odvážná a statečná :)) je... to... asi tak jakože nějaká první část... a pokud budete hodní, tak napíšu i druhou a klidně i třetí... :))

i tak to chodí

Takže... něco jakože druhý díl...? hm.. možná... snad... je to k pochopení, ke čtení... bojím se, že se někde seknu a celá povídka půjde do háje... Buďte trpělivý prosím. A nezlobte! ;)

Po dlooouhé době, snad zpět:o)

.. aneb jak mi bylo, když se její duše přemístila do lepších životních podmínek .. [nebaví vás číst *dlouhé* povídky? Poté Vám radím: "Kašlete na to!."] Už chápu pocity přátel umírajících.. uch..

...

Měla jsem silnou touhu umístit příběh do Prahy, nevím proč, ale už to tak je...

Vydal jsem svoji první knížku s názvem Děvky, žádný ohlas, není objeven další Viewegh nejsem nic vyjímečného, jen další hovno v přetékající okolní nudě.

...vede mnoho schodů..natožpak do sedmého nebe..

Líbil by se vám tento styl psaní? Kdo to dočte, dostane větrový bonbon. stačí mi pak napsat adresu.

Nehledejte mě v tom. Stejně bych řekla, že jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná a jedná se jen o výplod vaší fantazie. Ale přeci jen... Možná malé rozloučení, možná vysvětlení... Kdo ví.

Bylas vše, co jsem viděla. Bylas vše, co jsem potřebovala. Již to tak není, je to jinak, ale ~ já to potřebovala napsat. Já to potřebovala ukončit.. Sama v sobě.

Tak to prostě je a ne, že ne.

Je to o ničem, ale o všem. Bez šance na pochopení. Ať už vámi, nebo mnou.

K tomuto příběhu se dá jen těžko něco dodat.Vztahy mezi lidmi jsou někdy složitější, než si sami dokážeme představit...

aneb "nikdy neříkej nikdy" - i já jsem si bláhově myslela, že se nikdy nemůžu zamilovat do svého učitele... Více z mé tvorby na www.magdahankova.cz