Tak to prostě je a ne, že ne.
přidáno 23.05.2008
hodnoceno 8
čteno 1037(34)
posláno 0
Posadila jsem se na zemi a otřela si ret hřbetem pravé ruky. Krev jsem slízla, chutnala po mědi, což mě docela probralo. Vždycky mě to probere. Je to jako šálek kávy po ránu. Rozhlédla jsem se po pokoji. Seděl v křesle a díval se na mě tak, jak to umí jenom on. Trochu nazlobeně, trochu nešťastně jako by říkal, že jsem jenom malá holka, co musela dostat přes prsty. Tak jako vždycky.
„ Tak co, dobrý?“ Zeptá se. Sehne se a podívá se mi na ústa. „ Je to jenom oděrka, do zítřka to zmizí.“
Zavrtím hlavou. „ Jo to si teda jenom myslíš. Minule jsem ji měla dva týdny. Dva týdny jsem vypadala, jako kdybych líbala rozžhavený železo.“
Pokrčí rameny a otevře okno. Do pokoje vnikne chladný podzimní vzduch plný vůně tlející trávy a spadaného listí.
„ Minule to bylo moje chyba, trošku jsem to přehnal,“ přizná.
„ Možná. A předminule?“
„ To taky,“ usměje se.
„Tenkrát jsem se málem zabila, ty vole!“ Vyjedu na něj.Jak se může smát? Prej trochu jsem to přehnal…jen tak…trochu jsem to přehnal, Bože můj!!!
„ Ležela jsem dva měsíce v sádře. Na kladce. A pila jsem hnusnej nemocniční čaj. Sladkej. To je skoro jako bejt v epicentru atomovky!!“ Je pravda, že ne úplně, ale skoro…skoro to tak je. Posadí se na parapet a zapálí si cigaretu. Jednu mi podá.
„ Zbláznil ses? Na rozbitej ret cígo? Nejsem masochista. Občas.“
Pokrčí rameny a chystá se elemko típnout.
Vezmu mu ho z ruky a nasaju kouř do plic. V ráně mi cuká.
„ Masochista? Spíš blbka,“ kontruje a škodolibě se mi zadívá do tváře.
„ Nojo blbka, no,“ fakt se mi s ním nechce hádat.
„ Hele, já to tak nemyslel. Jenže ty prostě vždycky musíš jít hlavou proti zdi a…“
„….hlavou zeď neprorazíš,“ dokončím za něj. „ Jenže alespoň přijdeš na jiný myšlenky,“ dodám.
Pousměje se, ale není to veselý úsměv. Spíš bittersweet - tonic s citronem a kostkou ledu.
„ Tak mi řekni, co mám teda podle tebe jako dělat?!“
„ Naučit se procházet zdí. Třeba,“ típne cígo a cvrnkne ho na trávník pod náma.
„ Ty seš fakt užitečněj jako pecka v broskvi ,“ rozmrzele se podrbu ve vlasech. Vždycky řekne něco takovýho, třeba když jsem si koupila sjezdovky, tak se mi vysmál, řekl, že příštích deset let nebude sněžit, protože planeta se otepluje a že jsou to teda jenom vyhozený prachy. Vždycky mi všechno překazí,což ho očividně baví.„ Půjdu,“ zvedne se z křesla a obleče si skořicově hnědý kabát.
„ Přijdeš zase?“ Doufám, že řekne ne a přitom chci, aby řekl ano. Utíká, jako vždycky. Hrajeme schovku – schovávám se a on mě stejně najde. Vždycky. Už to začíná bejt nuda.
„To záleží na tobě. TO přece víš, já tě jen zachraňuju,“ usměje se a otočí se ke mně.
„ Jo, úplnej samaritán,“ zabručím. Copak to nechápe? Mě to baví, bejt zalezlá, nevylejzat z baráku a jenom si tak lítat sama v sobě. Protože když není se mnou tak žiju. Sice jenom pseudo a jako a tak, ale mám alespoň nějaký pocity.
„ Jasně. Vždycky jednou měsíčně přijdeš, abys mě přesvědčil, že seš tam venku a čekáš na mě jako lovec na trofej,“ vyčtu mu. Pro něj je to strašně jednoduché. Přijde, splní, co má a zase si jde po svejch. Velkej nabušenej chlap ve skořicovém kabátě s na kapse vyšitou iniciálou Ž. Žet jako Život. Hajzl jeden.

přidáno 08.07.2008 - 14:43
Poutavě napsané, i když trošku kruté, ale i takový je bohužel občas život.
přidáno 25.06.2008 - 12:41
... jo ta broskev mě taky trochu praštila ... ale jinak dóóóst dobrý ... :-)
přidáno 24.05.2008 - 14:10
Děkuji za obsáhlý komentář, zauvažovala jsem nad ním a musím říct, že máš v mnoha věcech pravdu.
1. tahle "povídka" vznikla asi před třemi lety, dlouho ležela v šuplíku a teprve nedávnou jsem na ni opět narazila a rozhodla jsem se ji zveřejnit ( to jenom na okraj kvůli možná obehrané pointě).
2. Narážek na život tam mohlo být víc, s tím souhlasím, ale nebyla jsem schopná zakomponovat je tam tak, aby se neztratila pointa
3. S tou peckou v broskvi máš pravdu, taky mi to tam nesedí, takže to zřejmě pozměním.
4.Nicméně díky za tvůj čas a hlavně za námahu. Ne každý napíše konstruktivní komentář.
5.Měj se a směj se.
přidáno 24.05.2008 - 12:40
život je prostě fajn, a to v každé situaci... ;-) Bukowski se stim taky nes...! ups..
přidáno 24.05.2008 - 12:08
Mně osobně tyhle pointy, kdy na konci zjistíme, že postavy byly Osud, Láska, Život, nebo cokoliv jiného, začínají připadat dost obehrané. Což samozřejmě ještě nemusí znamenat, že je povídka špatná, a ta tvoje se mi špatná nezdá. V rozhovoru těch dvou je cítit taková příjemně krutá realita a kromě toho je tam spousta pěkných momentů a obratů. Možná by ale bylo dobré, kdyby tam bylo víc narážek na ten Život. Aby si člověk, když to čte podruhé, mohl říct:,,No jo, to je přesně život!" Ono jich tam pár je, ale vzhledem k tomu k té pointě by tam ještě nějaké neškodily... A ještě jeden malý detail - přirovnání ,,jako pecka v broskvi" se mi moc líbí, ale zdá se mi, že vysvětlení ,,ta je tam taky nanic", které následuje, je zbytečné a trochu ho sráží.
přidáno 24.05.2008 - 09:56
Wooooow!!! Já jsem teda čekala nějakou poentu na závěr, ale že bude až takováhle... Smekám...! :)
přidáno 24.05.2008 - 09:43
Děkuji, to vždycky potěší.
přidáno 23.05.2008 - 23:26
Líbí se mi to... :3 Ostatně jako většina věcí od tebe..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Neutíkej, neutečeš. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Servis
Předchozí dílo autora : Nevěra

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku