Tak se seznámíme ne?

Sešlápl jsem splachovátko. Ve vlaku svý dobrý nálady. V kupé byly cítit moje nohy přes vrstvičku ponožek a vrstvu bot. Pár piv a pár panáků. Nebyl jsem opilej, jen jsem si zas připadal o něco víc užitečnej. O něco víc hezčí. Za oknem byla ujíždějící tma a můj konstantní obličej. Moje holka si četla časopis, občas zvedla oči a mile mne mrkla. Mladík v bílých šusťákách tu byl navíc. Černý vlas mezi žebry ústředního topení. Olé. Každý má svého Boha, říkali nějací chlápci v hospodě v Mariánských Lázních. Kafe s rumem, mercedes, zkameněliny, švédské stoly, výlety, návraty, konec začátku, začátek konce, výkup padaných jablek.
Bukowski mi řikal, že je poezie mokrý hadr v dřezu. A že básníci zbytečně brzy končí. Měl jsem odbakalářováno. Dál už jsem nechtěl pokračovat z jediného důvodu, a to finančního. Ve dvacetičtyrech letech má chlap obrovskou touhu po samostatnosti a já si ji chtěl splnit. Samozřejmě, že si školu dodělám, ale až za rok a zřejmě dálkově. Po 17 letech si člověk musí odpočinout, zvlášť když tuto instituci nenávidí od první třídy, ale vejška je v pohodě, jen se za ten rok musím rozhodnout, zda-li zůstat v oboru či přesedlat. Dnes jsem dostal výbornou nabídku práce, jedná se o tvorbu reklamních sloganů pro rádia, na bilboardy a kdoví kam ještě. Takže až na Vás budou řvát něco divného z rádia, může se jednat i o moji tvorbu. Kreativní činnost na volné noze. Teď už třetím týdnem pracuji ve skladu. Jen tak na dohodu za 90 korun na hodinu, daním ani sociálním a zdravotním strhávkám nerozumím, takže vůbec nevím kolik dostanu. Skladničina je těžká flákárna, až na to vstávání ve 4: 35, ale dá se na to zvyknout. Včera jsme s jedním, také zářijovým bakalářem hrabali trávu za skladem, dnes nám půjčili traktůrek, naftu a gumáky. Byla to příjemně strávená kocovina. Teď sedím ve škole na kompu a píšu tuhle věc, přihlášen jsem na svého kamaráda, inženýra, doktoranta, basáka kapely Empaty. Jejich zpěvačka má hlas jak Lucka Bílá a prsa pětky. Jdu naproti svojí kočce, Markétce, šéfce marketingového oddělení. Pak se doma najím a vyperu si ponožky.