Water story

Celé to bylo trochu klišé. Leželi ve spacácích na karimatkách a hleděli na hvězdnou oblohu nad nimi. Utábořili se kousek dál od kempu a ostatních. Lenka si plně uvědomovala, že jejich těla odděluje jen poměrně tenká izolační vrstva spacích pytlů. Kdyby bylo jen trochu tepleji, tak by mohla i tuhle překážku eliminovat.
„Miluju hvězdy.“ Adam se na Lenku usmál. Lenka cítila, jak jí stoupá červeň do tváří a doufala, že to v matném svitu hvězd není vidět. Muž, který miluje hvězdy, určitě porozumí její romantické duši. Takového hledala a teď ho konečně našla.
„Já také.“ Vydechla na konec. Na sofistikovanější reakci se v dané chvíli nezmohla. Cítila, že se chystá něco přelomového, něco, co otřese s jejím dosavadním chápáním skutečnosti. Uvědomovala si téměř hmatatelné napětí, které mezi nimi vibrovalo jako tajemná magnetická síla. To musí být ono… Tohle určitě musí být ono. Hlavně se do ničeho nevrhat po hlavě. Už dva dny spolu na kanoi s partou přátel sjížděli řeku. Na vodě člověka poznáte. Vidíte ho neupraveného a unaveného. Můžete se všimnout reakce na nepříjemnou situaci, kdy se s lodí převrátí. Zasměje se tomu? Bude mrzutý? Dokáže situaci efektivně řešit?
Tak mohla Lenka pozorovat Adama, který jí byl přidělen jako přebývající zadák a byla nadšená. Adam byl na ní hodný, ani na vodě nebyl neupravený a neměl nějaké hloupé poznámky, když se „cvakli“ a ona se svlékla jen do bikin, aby rychleji uschla.
V tu úžasnou noc spolu hleděli na hvězdnou oblohu a ona čekala, že přijde nějaký návrh, narážka, či cokoli jiného, co jejich vztah kvalitativně změní, aby mohli přejít z přátelského k milostnému. Nejraději by začala sama, ale opakovala si v duchu, že muži jsou lovci a tohle tak slibně začalo, že by to byla škoda uspěchat.
„Potřeboval bych se tě na něco zeptat…“, odhodlal se konečně Adam a v jeho hlase byla cítit roztřesená nejistota, kterou Lenka shledávala vskutku sympatickou.
„Ano?“ Povzbudila ho co nejsvůdnějším hlasem a přinutila své oči, aby se podívaly do jeho. Tak a teď by mě mohl políbit, napadlo ji. Na to se přece jako správný chlap nemusí ptát. Jednou rukou jí hrábne do vlasů a přitáhne si ji do polohy ideálně uzpůsobené k ústnímu kontaktu.
Adam se naklonil ještě trochu blíž. Lenka se nadechla a přivřela oči.
Teď to přijde, napadlo ji a Adam se konečně odhodlal:
„Hele, je Karel zadanej?“