|
Je to o ničem, ale o všem. Bez šance na pochopení. Ať už vámi, nebo mnou.
 12.03.2012 2 782(5) 0 |
Zášť, a divná pachuť na jazyku. Na očních víčkách. Na stěnách, na stropech, na okenních parapetech, uvnitř. Uvnitř mě, jestli ten pojem existuje. Dokážu ho vnímat, nedokážu ho dokázat. Rozpolcenost. Kde jsou otázky, kde jsou odpovědi? Nemám je, nepřijdou. Možná časem. Máme všechen čas světa. Pokouším štěstí, když přemýšlím o realizaci nejšílenějšího činu mýho života. A realizuju ho. Crystal Castles mě v tom podpoří. Podporují.
Kouřím. Dávám si cígo a ta pachuť se vrací. Pavůně, pavšechno. Pa..Rozmlácený klouby na pravý ruce umožňujou vidět mi až do morku kostí, co jsem vlastně zač. Krvácí po večerech a já mám strach, že to jsou stigmata, po procitnutí. Pak přijde předposlední lichá cigaretka a já si uvědomím, proč se to děje. Nemůžu spát, nemůžu žít. Kvůli překážce v mé mysli, kterou postavil. A já jí dnes hodlám zničit.
Zaháním pachuť bezchutnou vodou, ve který něco plave. Kupodivu to neni moucha, jako obvykle. Něco neidentifikovatelného. Stejně jako to v mojí hlavě. Vyvstávaj tam otázky, jako například proč kouřím levačkou, vždycky, když jsem pravák? Proč měsíc pláče a jak se jmenuje kluk z mýho snu. Co se dneska stane a co se vlastně stalo. Co dělám za blbosti? Miluju to, nesnáším to. A to je podle mě život.
Občas hledám odpovědi ve víně. Prej je tam pravda, tak nevím. Neznám nikoho, kdo by jí našel. Já jí hledám ve všem. Je. Odpovědi, pravdu? Jak to nazvat? Love and Caring a nic neřešit, tak by to mělo být. A trochu to tak je, optimistický období, říkam to už dýl. Všímam si toho, už dýl. A i tý chyby. I tý barikády. Musí dolu. Strhneme její boční stěny, zbytek se snad rozloží. Vim, že to chvíli potrvá, protože neni z přirozenýho materiálu. On si ani neuvědomuje, že ničí životní prostředí. Mohla bych ho žalovat. Ale prohrála bych, za omezování lidských práv a svobod. Svobodnýho myšlení a rozhodování. Nebo taky ne, protože sama se chci svobodně rozhodnout, musí se přizpůsobit. On? Ta barikáda. Pak to půjde samo.
Chce to čas.
A další cígo.
Hodně dalších.
A taky trochu
kapesníků..
A Crystal Castles,
to v první řadě..
Kouřím. Dávám si cígo a ta pachuť se vrací. Pavůně, pavšechno. Pa..Rozmlácený klouby na pravý ruce umožňujou vidět mi až do morku kostí, co jsem vlastně zač. Krvácí po večerech a já mám strach, že to jsou stigmata, po procitnutí. Pak přijde předposlední lichá cigaretka a já si uvědomím, proč se to děje. Nemůžu spát, nemůžu žít. Kvůli překážce v mé mysli, kterou postavil. A já jí dnes hodlám zničit.
Zaháním pachuť bezchutnou vodou, ve který něco plave. Kupodivu to neni moucha, jako obvykle. Něco neidentifikovatelného. Stejně jako to v mojí hlavě. Vyvstávaj tam otázky, jako například proč kouřím levačkou, vždycky, když jsem pravák? Proč měsíc pláče a jak se jmenuje kluk z mýho snu. Co se dneska stane a co se vlastně stalo. Co dělám za blbosti? Miluju to, nesnáším to. A to je podle mě život.
Občas hledám odpovědi ve víně. Prej je tam pravda, tak nevím. Neznám nikoho, kdo by jí našel. Já jí hledám ve všem. Je. Odpovědi, pravdu? Jak to nazvat? Love and Caring a nic neřešit, tak by to mělo být. A trochu to tak je, optimistický období, říkam to už dýl. Všímam si toho, už dýl. A i tý chyby. I tý barikády. Musí dolu. Strhneme její boční stěny, zbytek se snad rozloží. Vim, že to chvíli potrvá, protože neni z přirozenýho materiálu. On si ani neuvědomuje, že ničí životní prostředí. Mohla bych ho žalovat. Ale prohrála bych, za omezování lidských práv a svobod. Svobodnýho myšlení a rozhodování. Nebo taky ne, protože sama se chci svobodně rozhodnout, musí se přizpůsobit. On? Ta barikáda. Pak to půjde samo.
Chce to čas.
A další cígo.
Hodně dalších.
A taky trochu
kapesníků..
A Crystal Castles,
to v první řadě..
13.03.2012 - 03:00Yana: Doors nemaj chybu a jsou tam taky, jen schovaní mezi řádky jiných děl, psaných za jiných situací :)
12.03.2012 - 11:41Úplně vidim tvou rozpolcenost, ale současně chuť žít a užívat si a to všechno zahalené v kouři a znásobené texty Crystal Castles. Už vim co mě na tvých dílech dostává. Tvoje mládí. Takhle nějak bych na tom totiž kdysi byla, akorát by tam byli Doors.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Bez čehokoliv, plné všeho. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Poslední dny
Předchozí dílo autora : Chaos v očích, chaos v duši
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Ann(ah)» řekli o sobě
Trochublázen řekl o Leslie :Až vznikne učebnice v příštím století, jen jedna umělkyně bude v ní jistá, že nová generace otočí list a při četbě těžko skryje stopy dojetí. Básnířka mimořádná, vesmírných kvalit, z jiného asi světa, z hlavního města, nejde to slovy popsat, vím, měl bych přestat, zkrátka je dokonalá, jak víc ji chválit? Kdysi též bagatelu napsali pro ni, se spoustou je pocitů a samá krása, za mě jen dík, že jsi tu, což není zázrak, tím vzdávat hold géniu, před ním se sklonit. Na tuhle zapomenout se prostě nesmí. Pokud to snad nevíte, říká si Leslie.
