Láska

Téma pro Cyrana z Bergeracu.
Co by na to řek můj milovaný rek?
Že srkat s poháru ji stačí,
čím déle piješ, tím je sladší.
Že někdy něha ztloustne
a vzduch vzájemnosti zhoustne
a taky ,že má roční období,
chlad a teplo ti v tom napoví.

I zmrznout umí, to pak
člověk kouká, ba čumí
co umí doba ledová,
když srdce zmrzne a
vztah se rozstoná
upadajíc do beznaděje
jenž jak hlubina v tobě
zeje prázdnotou.

Když pak pohráváš si
se samotou , tu ti něco velí
že nápad skvělí je postaviti
Lásce chrám.
Co na tom, že neusínáš zulíbán
pohlazen, pomazlen, za ruku brán.

A tak z trosek beznaděje stavíš
a zjistíš, že pomník toho citu
jde ti skvěle, roste a vzkvétá
a tak děláš na něm léta a
ostatní staví s tebou.

Všechny přitom ruce zebou
a záda bolí a lidé kolem stojí
a každý po svém tomu dílu rozumí
jen nikdo říct nahlas neumí,
že chrám Lásky se přeci
bez nadsázky nestaví
z trámů a kamení.

Nýbrž z hlubokého citu
jenž pojivem sdílených pocitů
skrze těla, duše v nichž srdce bijí
a stejný tlukot sdílí...to pak
zvedni zrak ,protože
vesmír sám tvé Lásce
chrámem se stává.