Kotěcí kožíšek obléknout potají,
schoulit se do rukou co rády laskají,
laskají pacičky, laskají kožíšek,
měkký a teploučký je společný pelíšek.
Pelíšek hřeje, polena v krbu praskají,
ruce se noří v kožíšek, úsměv už netají,
netají ten, kdo koťátko laská,
krásná a teploučká jak deka je láska.
Láska co probudí touhy co neznáme,
koťátko vrní, tak kdy už si přiznáme,
že nejlépe cítíš se v společném pelíšku,
že nejradši máš, když tě kotě hřeje na bříšku.
Tak proč jen se každý den do práce vydáváš,
smutné mňoukání za dveřmi necháváš?
V pelíšku bez tebe teploučko není,
a není to nic co čas jednou změní.
schoulit se do rukou co rády laskají,
laskají pacičky, laskají kožíšek,
měkký a teploučký je společný pelíšek.
Pelíšek hřeje, polena v krbu praskají,
ruce se noří v kožíšek, úsměv už netají,
netají ten, kdo koťátko laská,
krásná a teploučká jak deka je láska.
Láska co probudí touhy co neznáme,
koťátko vrní, tak kdy už si přiznáme,
že nejlépe cítíš se v společném pelíšku,
že nejradši máš, když tě kotě hřeje na bříšku.
Tak proč jen se každý den do práce vydáváš,
smutné mňoukání za dveřmi necháváš?
V pelíšku bez tebe teploučko není,
a není to nic co čas jednou změní.
05.10.2026 21:14
Santiago Dibla: ooo, nejsem si jista, zda tento 'skvost' zvládne obhájit výpověď, ale pokud to zabere, rozhodně se tím inspiruji :-D
05.10.2026 21:12
puero: ano, potřebovala jsem něco sladkého a neměla jsem doma čokoládu... ;-)
01.10.2026 00:53
Schopenhauer tvrdil, že život je jen neustálé kolísání mezi bolestí a nudou. Tato báseň ale jasně dokazuje, že Schopenhauer neměl kočku. Zde vidíme hluboký filozofický střet mezi autentickým bytím v pelíšku a kapitalistickým odcizením v práci. Zítra dávám v práci výpověď a jako oficiální důvod přikládám tuto báseň. Můj kocourek souhlasí.
(Aby to nevyznělo kriticky, báseň je moc hezká a povedená, vytváří příjemnou atmosféru :) )
(Aby to nevyznělo kriticky, báseň je moc hezká a povedená, vytváří příjemnou atmosféru :) )
22.09.2026 12:14
..... eehm.... růžovoučká veršovánka o koťátku..... trochu jako karamelka, co se dostane mezi zuby a po nějaké době už se člověk shání po kartáčku na zuby. Představuju si, jak ji někdo recituje v plénu a hřbetem ruky si každou chvíli přejíždí přes obličej.
19.09.2026 22:47
Jé, připomnělo mi to dětství, kdy praskala polínka v kamnech a u nich se nahřívala kočičí dáma....předla si tu svou , spokojenou...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.