naše oči
přidáno 13.02.2008
hodnoceno 4
čteno 772(24)
posláno 0
  Najednou se zdá být vše jiné. Vzduch je řidší. Světlo je jasnější. A věci barevnější. Cítím chlad, i když svítí slunce. Paprsky dopadají vedle mne. A pomalu, velmi pomalu se přibližují. Zkouším natáhnout ruku. Dotknout se jich. To bych si přál. Vnímat je. Jak jsem je nikdy nevnímal.
  Zem. Mísa, co se rozbila. Tvary střepů. Ty tvary střepů. Tak jiné. Tak krásné. Sklo, co se třpytí. A září mi do oka. Vždy jsem je přivíral. Teď, teď je nechám vonět a poslouchat, hmatat a chutnat, vidět.
  A pozoruju všechno. A všechno pozoruje mne. Tvary jsou tak jemné. A všechno stojí. Cítím ticho.
  Chtěl bych křičet, jako malé dítě po narození. Vinout se k matce. Nevidět, neslyšet. Být.
  Chtěl bych plakat a smát se. Padat a vstávat. Znovu brečet. Znovu smát se. Říct první slovo. Říct druhé slovo a třetí, další...
  Díváme se na ty obličeje, které nechápeme. Vidíme v nich radosti a zlosti. Únavu a lásku. Přesto se jich bojíme. Jiné však nechceme. Jsou to první obličeje, které vidíme, když spadneme z kola. První obličeje, kterým ukážeme nalezený poklad.
  Potajmu si malujeme vousy a kouříme cigarety za rohem, přestože nám je z nich špatně. Dáváme si první pusy, jak to oni dělají. Stydíme se a utíkáme od sebe a smějeme se tomu. Je to hloupé. A oni to taky říkají.
  Je to hloupé.
  Co oni ví? My víme víc. Ať si táhnou! My je nepotřebujeme. Máme sami sebe. Nenávidíme se, ale co nám zbývá?! My máme první pusy a první lásky. Oni tomu nerozumí.
  Poprvé se probudíme vedle toho pravého partnera. Poprvé se rozejdeme.
  My je potřebujeme znovu, ty známé obličeje. A oni to chápou. Jsou nám nablízku. Jsou naší oporou. Pak smutek přejde. Hledáme jiné lásky.
  Jednou ty oči spatříme, jiné oči, s kterými chceme být navždy. Vidíme skrze ně, vidíme sami sebe. Ty oči,
  které se přivírají. Obličej se přibližuje. Ve své blízkosti stvrzujeme společnou jsoucnost.
  Všechno se točí a vše je jasné a krásné. Máme to, co jsme chtěli.
  Hádky.
  Usmíření.
  Vždy však sami sebe.
  Jednou spatříme další obličej. Nevidí, neslyší. Je.
  Pláče a směje se. Padá a vstává. Znovu brečí. Znovu směje se. Jsme to my, přesto jiní. V těchto chvílích si myslíme, že můžeme umřít, přesto ty chvíle musí trvat věčnost.
  Jednoho rána.
  Ucítíme ukrutnou bolest v zádech. Je nám špatně. Padáme na zem.
  Co se stalo?
  Přemýšlíme. Nevíme.
  Ale najednou je vše jiné. Vzduch je řidší. Světlo je jasnější. A věci barevnější.
  Očí mé ustanou na nohách, tak známých. Hladím je pohledem. Pomalu stoupám výše. Ňadra pod tričkem se silně vzdouvají a přijímají kapky slz.
  Obličej, ten krásný obličej, kterému jsme dali všechno.
  Proč nám vrazil nůž do zad?

přidáno 03.02.2009 - 21:40
takova prochazka zivotem hmmm...
konec me prekvapil, i kdyz asi nemel...
přidáno 21.02.2008 - 16:46
Líbí se mi to, moc, jen mi přišlo už trochu stereotypní to opakování krátkých vět. v kratším textu by to bylo na místě, pokud by autor sázel na údernost, ale tady už mě to celkem nudilo...co se týče obsahu, fakt skvělý:)
přidáno 17.02.2008 - 01:06
nevím, co říct.. rozhodně to na mě ale silně zapůsobilo
přidáno 13.02.2008 - 19:14
úplně vtáhne... a pustí až na konci... v notně pomuchlaném stavu :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Naše obličeje : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : February Stars \ Únorové Hvězdy
Předchozí dílo autora : Kadiš

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku