Manifest neupřímnosti. :-)

aneb trocha teorie nikoho nezabije.

Apel na psance. Pár řádek o tom, jak chápu společenství na literárním serveru a proč mi vadí sebemazání děl i autorů.

Krátké zamyšlení o smyslu literárních serverů, samozřejmě jen z mého pohledu.

Těžce provokativní úvaha lehce inspirovaná Améliinou básní Lhář a diskuzí pod ní. Těším se na vaše názory :).

.. poslední dohady ohledně úrovně webu mě donutily k zamyšlení.. vyjadřuji zde jen svůj osobní postoj (a tedy připouštím, že se mohu mýlit), který nechci schovávat mezi komentáře..

Reakce na Ermu a její fejeton (http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=24368-moje-mura-literarnich-webu).

podobenství z doby, kdy ještě nebyl internet

lépe bych to nevyjádřil

..před spánkem jednu úvahu..posuďte sami :)

Mám v hlavě věčný blbyny tak jsem to tenkrat sesmolil Vysvětluju jaky to bylo a jaky to je Teď tedy zoufalé

Zajímalo by mě, jak nakupujete knihy. Mají smysl knihkupectví?

Kto má uši nech počúva

Zmatený pojem, zmatená úvaha..

Myslím, že tohle rozvíří hodně emocí. Obzvlášť těch osobních. Přesto jsem už dlouho chtěl tyhle myšlenky sepsat. (umělecká hodnota - 0) P.S.: Všechna čest všem, kteří vůbec dočtou do konce.

Při probíráním a tříděním starších děl jsem narazil na tuto úvahu, kterou jsem psal jako maturitní sloh. Překvapilo mě, že ji tu nemám, zřejmě jsem tehdy zapomněl. Nicméně při zpětné četbě mi to přijde aktuálnější, než před 11 lety. Tak vložím trochu starší myšlenku.