podobenství z doby, kdy ještě nebyl internet
přidáno 07.04.2015
hodnoceno 11
čteno 1020(13)
posláno 0
Scházeli jsme se ve velkém salónku jedné vinohradské restaurace. Každou středu. Houbaři. Tak jsme si všichni říkali bez ohledu na to, kým kdo z nás byl. A že to byla vskutku pestrá společnost. Mykologie je seriózní vědecká disciplína, stejně tak lidová zábava, jíž se na rozmanitých úrovních věnují tisíce lidí. Tak se tu jednou týdně scházeli universitní profesoři tohoto oboru s jinými vzdělanými akademiky příbuzných oborů, erudovaní amatéři nejrozmanitějších občanských povolání a různého vzdělání s houbomilnými důchodci a nádrážáky, kteří po nočních směnách propátrávali nejodlehlejší houbařské revíry, kam až je dosah železnice. Do toho ještě studenti, kteří vážněji, či méně vážně koketovali s myšlenkou vydat se na universitní studium tohoto oboru nebo nějakého oboru příbuzného. Mykologie, ačkoli se to nezdá, má svůj význam od chemie, přes ekologii a medicínu, až po stavebnictví a zemědělství.
V takto pestré společnosti se samo sebou tvořily určité frakce. Nádražáci se shlukli k jednomu stolu a začali probírat rekordní hřiby u Tachova, když se akademici rozvášnili a hulákali na sebe kvůli mikroskopickým markantům na výtrusech dřevokazných hub. Jindy však nestoři české mykologie plácali po zádech důchodce a ajznboňáky, kteří měli na svědomí většinu unikátních nálezů velevzácných hub a všichni společně popíjeli pivo a chovali se tak, že by náhodný návštěvník nepoznal, kdo je kdo.
Všichni si dokázali vzít z toho to své. Laici se vzdělávali a i ti, kteří ty středy brali jako víceméně společenskou záležitost a příležitost si popovídat si rozšiřovali obzory. Profesoři měli stále spoustu materiálu, který by nebyli schopni nashromáždit, oni ani jejich studenti, i kdyby žili tři sta let.
Občas to někde kříslo a houbaři se zhádali jak psi. To však byl často jen důvod k usmiřování se na společných výpravách. Jinak většinou panovala pohodová nálada. Na ambiciózních mladých odbornících byl sice často vidět despekt, ale nedovolili si nic říci, jen častěji pauzírovali, považujíce asi pobyt v restauraci za ztrátu času a zůstávali v laboratořích se svými mikroskopy. I nejeden ambiciózní student se divil, proč autor mnoha knih a odborných publikací diskutuje s dědky o věcech, které jim přišly pro něho až nedůstojné.
Po nějakém čase se mladí ambiciózní vědci stali staršími méně ambiciózními vědci (nebo ještě ambicióznějšími vědci) a začali se zase ve středu pravidelně objevovat. Středoškoláci se rozprchli na různé vysoké školy (většinou zcela nemykologické), aby se mnozí po čase opět zjevili. Už je, bůh ví proč, ani nenapadlo se divit, že si profesoři povídají s nádražáky.
Každý nováček odborně znalý i neznalý opatrně sondoval, obcházel odborníky i laiky a hledal si své místo a přemýšlel o svých ambicích. Za dlouhá léta jsem se nesetkal s tím, že by někdo po několika návštěvách vylezl v deset večer na stůl a nazval všechny zúčastněné idioty. Možná si někdo něco takového myslel, ale lidé jsou v reálném světě poněkud méně odvážní. Mohu se také jenom domnívat, co by se stalo, kdyby to někdo udělal. Asi se moc nepletu, když si myslím, že by byl společnou rukou vědců i laiků vyhozen na Vinohradskou třídu s doporučením, že zítra se tu schází zahrádkáři, ať to raději zkusí tam.
Mám rád podobenství. Každé podobenství má však svůj rozsah použitelnosti. Výše uvedené vyprávění je zcela autentické, byť odstupem času a prostorem této úvahy zjednodušené a možná i trochu zidealizované.
Mykologie není literatura. Virtuální komunity jsou v mnohém odlišné. Na rozdíl od těch reálných s nimi mám pramálo zkušeností. První jsem udělal před rokem a půl zde. Přesto si myslím, že se něco společného najít dá a to podobenství může z části platit. Stačí si za přezdívkami představit reálné živé lidi (vím, že se mnozí reálně znají ze srazů i jinak) a sebe jak jim svůj komentář říkám z očí do očí u piva v salónku nějaké restaurace. Zkuste si to.
přidáno 08.04.2015 - 12:13
Ailin: Děkuji za komentář, Ailin.
přidáno 08.04.2015 - 12:12
Orionka: Je to takový projev bezradnosti. V reálném životě, lze někomu dát pár facek (které mu, jako v té Werichově pohádce, scházely do správné výchovy) nebo se za nějakou zbytečnou reakci osobně omluvit. Tady je omluva chápána jako projev slabosti či populismu a slovní agrese je v podstatě směšná.
Děkuji za komentář.
přidáno 08.04.2015 - 08:35
Yana: Jiří Turner: Pěkná úvaha... souhlasím s Tebou i s Yanou. Taky věřím tomu, že se dá (nejen tady na Psancích) žít ve vzájemném respektu a úctě, přinejmenším... Mám ovšem vypozorováno, že míra respektu a úcty k druhým bývá přímo úměrná míře respektu, úcty a lásky k sobě sama - jakkoliv se to často jeví přesně naopak :-)
přidáno 08.04.2015 - 08:09
Moc pěkná úvaha. Virtuální komunity opravdu mají svoje specifika, mám s nimi několik zkušeností a zjistila jsem jedno - ten pocit anonymity je falešný. Dřív nebo později se stejně každý odhalí, někteří jsou si sympatičtí a přirozeně k sobě tíhnou, další zas naopak, úplně jako v reálu. Schovávat se za písmenka prostě nejde, to je snad ta vůbec nejhorší skrýš :).
přidáno 08.04.2015 - 07:31
Jiří Turner: jasně.. :)) já už včera odpadávala a tak jsem viděla houby všude.. navíc jsi zde použil na mě někdy dost složité větné skladby a ti profesoři a erudovaní amatéři a tak, taky udělali své.. :)
přidáno 08.04.2015 - 00:44
Severak: Hřiby u Tachova jsou fajn, stejně jako spousta lidí, kteří na ně jezdí. :)
přidáno 08.04.2015 - 00:22
pěkná úvaha. A já jdu pokračovat ve sběru nuklérních hřibů u Tachova. :-D
přidáno 08.04.2015 - 00:10
Amelie M.: ...ono to není až tak o mykologii a už vůbec to není žádná fikce, ale podstatná součást mého života, takže bych o tom mohl psát hodně dlouho. Ale už tak to je delší, než jsem měl v úmyslu.:)
Anonymita může být, myslím, pozitivní i negativní. lidé se mohou anonymně svěřit s něčím, za co by se reálně třeba styděli. Anonymita dává i odvahu zbabělcům, ale to se nedá nic dělat. Tedy dá, ale o to jindy.

Děkuji za komentář
přidáno 07.04.2015 - 23:54
Yana: Bezvýhradně s tebou souhlasím, děkuji za komentář.
přidáno 07.04.2015 - 23:18
Woody Allen jednou řekl něco v tom smyslu že každý člověk chce patřit do nějakého spolku, ano patříme sem a já v této úvaze vidím ještě jiný rozměr a to, vstřícnost, já si opravdu naivně myslím že by to tu mohlo klapat ve vzájemné harmonii, mohlo by to tu fungovat a mohli bychom tady být všichni kdo sem patříme, kritici ať kritizují, vždyť je to správné, nemůže se všem líbit všechno, čtenáři ať čtou, amatéři ať píšou...Myslím že jsme "spolek" inteligentních lidí a podle toho bychom se měli chovat a opravdu si představit že všechno to co si říkáme tady si říkáme do očí někde na srazu a podle mých zkušeností tam vždy panuje dobrá atmosféra. Takže pane kolego dík za úvahu, kterou já považuji za určitý vstřícný krok a přeji si aby si ji všichni přečetli, protože nám věřím
přidáno 07.04.2015 - 23:02
poučení? anonymita dodává odvahu anebo také, jak říkává můj táta, snazší je říkat "ty vole" než "vy vole".. :))

jinak jsi mi zamotal hlavu, já bych teda tolik vět o mykologii dohromady nikdy nedala :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Mykologický spolek : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Sny o růžích a příboji
Předchozí dílo autora : Balada o uších hasičových

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku