|
Po dlouhé době něco jiného a trochu vyprávění. :)
|
Zaklepu na dveře a ptám se
můžu dál?
Svatba skončila, jdeme spát, jsem na pokoji a dívám se na sebe do zrcadla.
Mám jít, nebo ne? Váhám. Ale cítím, že chci. Alkohol, co mi proudí v krvi vysílá jasný signál, že je to dobrý nápad. Sundávám prstýnky, náramky, vybitý telefon dávám nabíjet a odcházím z pokoje. Číslo deset. Říkal, že má pokoj číslo deset. Desátýho jsem se narodila.
Vyjdu jedno patro a zaklepu.
Můžu dál?
Vypadá překvapeně, ale ne tolik. Posadí se na postel.
Jasné, choď.
Půl dne ho neregistruji. Vím, že je to ženichův svědek. Večer už je tombola, taneční parket zaplněn, piju gin tonic a dávám mu napít z mojí skleničky. Jediná naše interakce je konverzace o svatbě a o tom, jestli chce svůj drink. Nechce. Chce pít brčkem ode mě.
Je trochu vyšší než já. Slovák. Černý vlasy, tmavě hnědé oči. Hodný oči. Vlastně vypadá docela roztomile. Děláme si srandu z ostatních, ze sebe a míjíme se. Netrávíme večer vedle sebe. Jen tak o sobě vlastně víme.
Jsem uvnitř pokoje, do kterého svítí snad jediná pouliční lampa, co je v okolí. Všude je klid. Všichni spí.
Sednu si na roh postele a .. přichází jeho kamarád, jakože vážně?
Prosím tě.. jdi pryč, nechci, abys tu byl. Samozřejmě si neodpustí řeči typu, že zůstane a bude se jen dívat. Haha. Mám trochu divnej pocit. Ale odchází. Nezapomněl za sebou zamknout dveře idiot a to znamená, že z pokoje se dnešní noc už nedostanu a upřímně se mi to pomyšlení vůbec nelíbí. Nejde to podle toho, co jsem měla v plánu.
Samozřejmě.
Nevím, v kolik jsem přišla a nevím, jestli někdo zastavil čas, ale neexistovalo nic. Jen vesmír, v pokoji číslo deset s někým, o kom nevím vůbec nic. Nejsem si jistá, jestli si pamatuji správně jméno. Vím, že je o dva roky mladší, žije na Slovensku a je to dost daleko od Prahy.
Je to jen tahle noc.
Tahle chvíle.
Ten moment.
Život.
Líbá mě a mám pocit, že naše rty se znali už mnohem dřív.
Uvědomuji si, že veškeré hranice zmizely mávnutím proutku a nevim, jestli je to tím alkoholem, nebo tím, že jsem si řekla, že si to jdu vážně užít a bude to nejlepší noc. Myslím, že zafungovalo oboje.
Opojný pocit, který je s námi v místnosti, by šel nahmatat.
Je blbé škatulkovat a říct, že sex byl fenomenální a patří mezi ty nejlepší? Možná.
Chemie, živočišnost, lehkost. Trvalo to hodiny.
Vždycky jsem si myslela, že je to s mužem nemožný.
Proč?
Sedíme na terase se zbytkem lidí, co zůstali, než půjdeme spát. Bavíme se všichni o životě. A kdy že máš narozeniny?
Jo, patřím k těm lidem, co chtějí vědět znamení zvěrokruhu. Usnadňuje mi to život a je mi jedno, co si kdo myslí.
Jsem štír.
Jen se tomu pousměju.
Už pomalu svítá.
Měli bychom jít spát hele… jinak s tímhle nikdy nepřestaneme. Souhlasí. Bojuju s tím, že budeme usínat vedle sebe. Sex je sex, usínání je usínání.
Objímá mě a říká mi, že je rád, že jsem zůstala.
Dává mi pusy do vlasů, na záda, na obličej, mazlí mě, mám pocit, že se chce vtisknout.
Pevný objetí. Hodně pevný.
Říkám mu, že je tohle až podezřele příjemný a souhlasí s tím. Ani nevěděl, že mu tolik chybělo s někým usínat. Je sám 2,5 roku.
Povídáme si a až teď zjišťuju nějaký věci o něm a co dělá.
Trochu jsme to otočili.
Usínáme v objetí.
Ráno odcházím, loučíme se a vím, že všechno co se v noci a ráno stalo, zůstane na pokoji číslo deset.
Chtěla jsem jen hezkej zbytek večera.
Přišla jsem si pro sex s někým, kdo se mi líbil a věděla jsem, že by mohla fungovat chemie.
A odnesla jsem si blízkost.
můžu dál?
Svatba skončila, jdeme spát, jsem na pokoji a dívám se na sebe do zrcadla.
Mám jít, nebo ne? Váhám. Ale cítím, že chci. Alkohol, co mi proudí v krvi vysílá jasný signál, že je to dobrý nápad. Sundávám prstýnky, náramky, vybitý telefon dávám nabíjet a odcházím z pokoje. Číslo deset. Říkal, že má pokoj číslo deset. Desátýho jsem se narodila.
Vyjdu jedno patro a zaklepu.
Můžu dál?
Vypadá překvapeně, ale ne tolik. Posadí se na postel.
Jasné, choď.
Půl dne ho neregistruji. Vím, že je to ženichův svědek. Večer už je tombola, taneční parket zaplněn, piju gin tonic a dávám mu napít z mojí skleničky. Jediná naše interakce je konverzace o svatbě a o tom, jestli chce svůj drink. Nechce. Chce pít brčkem ode mě.
Je trochu vyšší než já. Slovák. Černý vlasy, tmavě hnědé oči. Hodný oči. Vlastně vypadá docela roztomile. Děláme si srandu z ostatních, ze sebe a míjíme se. Netrávíme večer vedle sebe. Jen tak o sobě vlastně víme.
Jsem uvnitř pokoje, do kterého svítí snad jediná pouliční lampa, co je v okolí. Všude je klid. Všichni spí.
Sednu si na roh postele a .. přichází jeho kamarád, jakože vážně?
Prosím tě.. jdi pryč, nechci, abys tu byl. Samozřejmě si neodpustí řeči typu, že zůstane a bude se jen dívat. Haha. Mám trochu divnej pocit. Ale odchází. Nezapomněl za sebou zamknout dveře idiot a to znamená, že z pokoje se dnešní noc už nedostanu a upřímně se mi to pomyšlení vůbec nelíbí. Nejde to podle toho, co jsem měla v plánu.
Samozřejmě.
Nevím, v kolik jsem přišla a nevím, jestli někdo zastavil čas, ale neexistovalo nic. Jen vesmír, v pokoji číslo deset s někým, o kom nevím vůbec nic. Nejsem si jistá, jestli si pamatuji správně jméno. Vím, že je o dva roky mladší, žije na Slovensku a je to dost daleko od Prahy.
Je to jen tahle noc.
Tahle chvíle.
Ten moment.
Život.
Líbá mě a mám pocit, že naše rty se znali už mnohem dřív.
Uvědomuji si, že veškeré hranice zmizely mávnutím proutku a nevim, jestli je to tím alkoholem, nebo tím, že jsem si řekla, že si to jdu vážně užít a bude to nejlepší noc. Myslím, že zafungovalo oboje.
Opojný pocit, který je s námi v místnosti, by šel nahmatat.
Je blbé škatulkovat a říct, že sex byl fenomenální a patří mezi ty nejlepší? Možná.
Chemie, živočišnost, lehkost. Trvalo to hodiny.
Vždycky jsem si myslela, že je to s mužem nemožný.
Proč?
Sedíme na terase se zbytkem lidí, co zůstali, než půjdeme spát. Bavíme se všichni o životě. A kdy že máš narozeniny?
Jo, patřím k těm lidem, co chtějí vědět znamení zvěrokruhu. Usnadňuje mi to život a je mi jedno, co si kdo myslí.
Jsem štír.
Jen se tomu pousměju.
Už pomalu svítá.
Měli bychom jít spát hele… jinak s tímhle nikdy nepřestaneme. Souhlasí. Bojuju s tím, že budeme usínat vedle sebe. Sex je sex, usínání je usínání.
Objímá mě a říká mi, že je rád, že jsem zůstala.
Dává mi pusy do vlasů, na záda, na obličej, mazlí mě, mám pocit, že se chce vtisknout.
Pevný objetí. Hodně pevný.
Říkám mu, že je tohle až podezřele příjemný a souhlasí s tím. Ani nevěděl, že mu tolik chybělo s někým usínat. Je sám 2,5 roku.
Povídáme si a až teď zjišťuju nějaký věci o něm a co dělá.
Trochu jsme to otočili.
Usínáme v objetí.
Ráno odcházím, loučíme se a vím, že všechno co se v noci a ráno stalo, zůstane na pokoji číslo deset.
Chtěla jsem jen hezkej zbytek večera.
Přišla jsem si pro sex s někým, kdo se mi líbil a věděla jsem, že by mohla fungovat chemie.
A odnesla jsem si blízkost.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.