Ne, to není dobou, to my jsme divní...

Ranní cesty z klubu jsou těžké. Hlavně, když cestujete vlakem a sami.

Jedna vykopávka, spíše pro případné literární historiky.

Experimentální povídka. Účelem experimentu je zjistit, jakou genderovou identitu čtenáři-ženy a čtenáři-muži přisoudí hlavní postavě. (Vítám i jakékoliv další komentáře, zajímá mě, jak budete povídku vnímat.)

Experimentální povídka vzniklá pseudonáhodnou permutací sémanticky uzavřených jednotek z povídky Revolta Lenky Kočí. Účelem experimentu je zjistit, zda je možné číst narativní dílo "poststrukturálně" na základě sítě diferencí mezi jednotlivými významovými jednotkami a diferencí mezi tím, co povídka obsahuje, a tím, co neobsahuje. Úkolem čtenáře je zkoušet různé neobvykle způsoby čtení, případně se zamyslet nad tím, jak se mu povídka čte a z jakých příčin. (Zjevné je např. to, že v povídce přestává fungovat čas.)

Zážitky z natáčení v komparsu filmu Rytíři ze Šanghaje (jde to 22.9. na Prima Cool). Nemám to v elektronické podobě. je to sken zápisu psacího stroje, když se text posunuje tak, aby byl ve výšce očí, je to docela čitelný. Podtržené části jsou citace, označil jsem tak pro redakci Kutnohorského deníku místa, kde má být kurzíva. Pravděpodobně rok 2002.

Experimentální povídka. Nekonečná exkurze po reáliích Eichlerské dopravně demokratické republiky. Pokusil jsem se vymyslet novou literární formu, která by byla vhodná pro prezentaci tohoto typu myšlenek.

Je to o dívce, která uměla létat a utíkala tak před problémy ve škole. Povídka poskládaná z mých snů, které se mi v noci zdají, a ze skutečných prožitků. Je to taková blbinka, ale třeba se bude někomu líbit.

Předmluva k možná rozsáhlejšímu dílu. Mělo by se jednat o deník mladé ženy, kterou unesou a žije v malém prostoru, ve sklepě svého únosce. Stockholmský syndrom už byl několikrát popsán, jistě je napsáno tolik knih, ale pro mě to je výzva, kterou hodlám podstoupit.

Závěrečná část psychologické povídky o sestrách Janů ze seriálu Ester Krejčí.

vymyšleno ve vlaky směr Moskva

sorry no...

nakonec pokračování tedy,ale to by jsem nebyl asi já....aby spolu žili,byli šťastně až do smrti...........

Psáno pod lehkým vlivem červeného vína. Odkaz na to, co se děje v mojem světě, když ho nehlídám.

:D

ovlivněná Bukowskim