Jehelníček

Na konci ulice v podkrovním bytě
ukrytá v bavlnkách pavoučí sítě
budí se z noci co trvala roky
Znova se pokouší o první kroky

S výrazem dítěte na zbytcích tváře
lepí si měsíce do kalendáře
Čas ale nevrátí zpět ani o píď
Nezbyde než se zas k včerejškům propít


Jehlou na ruce látá
Díry z minulejch lásek
Beethovenova pátá
hraje ze starejch pásek

Aspoň jednou chce zažít
kousek skutečný něhy
z který nezbydou v pažích
další křížový stehy


Poslední z princů na bílým koni
procválal okolo už někdy vloni
Z bytu si odnesl veškerou něhu
Na stole nechal jí závěje sněhu

Po nocích brodí se ve sněhu po pás
Od lidí dělí jí rostoucí propast
co nejde zasypat kdejakým prachem
koupeným na rohu za tisíc drachem


Místo lustru už jen teplý světlo svíček
A v něm ona jako malej jehelníček
Stébla makovic jí tiše k nohám lehly
Tak je sebou nechá projít jako uchem jehly