|
Závěrečná část psychologické povídky o sestrách Janů ze seriálu Ester Krejčí.
 14.08.2013 9 1228(6) 0 |
|
|
KAPITOLA 5
Veverka
Zatímco Tamara Janů klidně ležela na dece, její sestra se procházela po okolí. Dávala si pozor, aby se příliš nevzdálila, ale stejně pozorně také sledovala, kam šlape. Šlápnout na slimáka by mohlo být nepříjemné a poblíž značené stezky hrozila také přítomnost odpadků odhozených lidmi, kterým chyběla současně dobrá výchova i morální cit.
Barbora Janů zůstala stát a prohlížela si koruny stromů, zda v nich nespatří třeba nějakého ptáka. Najednou uslyšela jakési zachrastění. Otočila se a na zemi asi deset metrů od sebe spatřila nenápadnou tmavou veverku s šiškou. Barbora Janů klidně stála a sledovala veverku, která zatím vyhlodávala ze šišky semínka. Vcítila se do veverky a prožívala s ní radost z každého nalezeného semínka. Z té vzdálenosti je sice nemohla vidět, ale představovala si je. Po několika minutách štěstí se Barbora Janů podívala nad sebe a přemýšlela, zda tu má veverka někde rodinu. Propátrala zrakem koruny okolních stromů, ale žádnou další nezahlédla. Říkala si, že les je velký, takže by tu měly určitě dost potravy.
Barbora Janů se podívala zpět, ale veverka už tam nebyla. Barbora Janů si uvědomila, že tam musela stát v zamyšlení déle, než se jí zdálo. Vrátila se k sestře. Ta ještě stále klidně odpočívala.
"Sestro," řekla Barbora Janů.
Tamara Janů vstala. "Ano?" řekla.
"Viděla jsem veverku, moc hezkou," řekla radostně Barbora Janů.
"To je zajímavé," řekla Tamara Janů.
Barbora Janů sestře povyprávěla, jak spatřila veverku, hlodající šišku, sledovala ji i jak se pak zamyslela a veverka zatím zmizela.
"Ve čtvrté kapitole Quenty Silmarillion se píše, že elf Elwë, později zvaný Elu Thingol, stál v lese Nan Elmothu dlouhé roky, protože byl pod vlivem kouzla. Nemohla vás ta veverka okouzlit?" řekla Tamara Janů.
Barbora Janů se nad tím zamyslela. Musela se zamyslet prakticky nad vším, co sestra řekla, pokud to chtěla pochopit; jednak proto, že to byly obvykle dlouhé neobvyklé věty, a také proto, že sestřině projevu chybělo citové zabarvení, které by je činilo pro ostatní lidi srozumitelnější a příjemnější na poslech. Barbora Janů sice nevěřila na magii jako takovou, ale okouzlení pociťovala celkem často. Bála se však, jak sestra zareaguje na kladnou odpověď. "Možná," řekla opatrně.
"To je zajímavé," řekla Tamara Janů. "Půjdeme dál?"
Barbora Janů si v nitru oddechla a pousmála se. Její sestra s ní totiž ráda zaváděla rozhovory na různá témata a Barbora Janů nechápala logiku, podle níž si sestra témata vybírá, takže se bála, aby ji třeba nenapadlo popisovat jí něco jako anatomii lidské vylučovací soustavy nebo projevy doprovázející klimakterium. Když k tomu došlo, Tamara Janů zase nechápala, proč jsou sestře tato témata nepříjemná. Pro ni totiž nebylo nepříjemné nic - ani injekce v nemocnici ani samota, a dokonce ani sedět šest či sedm hodin denně ve škole, což zvlášť se Barboře Janů nedařilo pochopit.
"Spíš se vrátíme. Už jsme šly dost daleko," řekla Barbora Janů a obula si boty.
"Dobře," řekla Tamara Janů.
Tamara Janů uklidila deku a ostatní věci do batohu a vzala si jej na záda. Sestry se vydaly zpět cestou, kterou sem přišly. Rozdíl byl jen v tom, že tentokrát šly do kopce. Tamara Janů to nezapomněla okomentovat slovy: "Cesta do kopce je energeticky náročnější, takže spotřebujeme víc kyslíku." Sestra na to odpověděla vzdychnutím.
Když přicházely k nádraží, u nástupiště právě se skřípotem zastavil vlak a staniční hlášení oznamovalo, že je to osobní vlak na Západní Město.
"Když si pospíšíme, možná ten vlak stihneme," řekla Tamara Janů.
Barbora Janů však byla klidné povahy a myšlenka zakončit výlet do přírody sprintem nadchodem či podchodem (stanice Pernerov byla vybavena obojím) se jí vůbec nezamlouvala.
"Spěch nemám ráda, počkáme. Za půl hodiny pojede další," řekla Barbora Janů.
V klidu vstoupily do nádražní haly a vlak zatím odjel.
KAPITOLA 6
Jablečný mošt
Barbora Janů se rozhlédla po nádražní hale a nelíbila se jí. Bílý strop i stěny, žádná výzdoba ani rostliny. Uprostřed haly stály lavičky, ale nikdo tam neseděl.
"Sestro," řekla Barbora Janů.
"Ano?" řekla Tamara Janů.
"Nelíbí se mi tu, půjdeme raději čekat ven," řekla Barbora Janů.
Tamara Janů souhlasila.
Před staniční budovou byla silnice s autobusovou zastávkou, ale hned za ní se nacházel přednádražní park plný zeleně, protkaný sítí chodníků, často až přehnaně širokých.
Sestry přešly silnici a procházely se po parku. Narazily na stánek s rychlým občerstvením. Když tu byla naposledy, Barbora Janů si tam koupila domácí jablečný mošt, který jí pak moc chutnal. Když stánek znovu uviděla, vzpomněla si na to, a tak si zboku prohlédla zasklenou výlohu a ten mošt tam měli!
Hned si ho šla koupit, ale zarazila se. Za pultem obsluhoval mladý černovlasý muž, který ji obsloužil minule. Toho si připomněla nerada, protože k ní byl nepříjemně dotěrný. Najednou byla Barbora Janů rozpolcená. Chtěla-li dostat mošt, musela jednat s ním. Ale on jí byl minule tak protivný! Nemohla se rozhodnout.
Tamara Janů si sestřina dilematu nevšímala. Přemýšlela o svém budoucím povolání, dostala nápad a chtěla se s ním pochlubit. "Kdybych se naučila vysokoškolskou matematiku, mohla bych pak pracovat na ministerstvu matematiky. Mohlo by to být zajímavé, jen se musím zeptat Nikity Krále, co tam dělají," řekla.
Barbora Janů tentokrát sestřin výklad moc neposlouchala, ale vnukl jí nápad.
"Sestro, koupila byste mi, prosím, tam u toho stánku láhev jablečného moštu? Mám na něj velikou chuť," poprosila Barbora Janů sestru.
"A proč si jej nekoupíte sama?" řekla Tamara Janů.
"Ten prodavač je mi hrozně nesympatický," řekla Barbora Janů.
Tamara Janů souhlasila, protože i když si nedokázala přesně představit, co znamená být někomu nesympatický, věděla, že pro sestru to má velký význam. Dostala od sestry peníze a šla jí koupit mošt.
"Dobrý den," řekla Tamara Janů, přistoupivši k okénku.
"Vítejte v bistru U Smaženého sýra. Jaké je vaše přání?" vyhrkl na ni temperamentní prodavač a široce se usmál, zírajíc jí do očí.
Tamara Janů klidně stála. "Jednu láhev jablečného moštu, prosím," řekla.
"Znamenitá volba," řekl prodavač, sáhl po láhvi a postavil ji na pult. "A co si dáte k jídlu?" řekl.
"To je vše," řekla Tamara Janů.
"Nic k jídlu? Ale to děláte velkou chybu, máme tu široký sortiment - bramborové placky, smažený sýr v housce; hot dog, to je párek v rohlíku; sexy dog, to je naše specialita, je to jako hot dog, ale se svůdným párkem, který jde postupně odhalovat; nebo třeba šunkovou pizzu, salámovou pizzu, sýrovou pizzu, pizzu Margherita s pravým italským těstem; stačí si jen vybrat..." řekl prodavač.
Tamara Janů zatím klidně stála a čekala. "To je vše," zopakovala, když skončil.
Prodavač trochu znejistěl, takovou reakci nečekal. "Tak... jak myslíte," řekl a zatvářil se na ni, jako že dělá velkou chybu. Tamara Janů zaplatila a donesla mošt sestře.
Barbora Janů měla z moštu obrovskou radost a hned láhev otevřela a napila se. Mošt jí chutnal stejně jako minule.
"Děkuji," řekla Barbora Janů s úsměvem. Byla své sestře velmi vděčná za to, že jí ušetřila setkání s dotěrným prodavačem.
"Není zač," řekla Tamara Janů. "A myslíte, že bych mohla pracovat na ministerstvu matematiky?"
"Určitě," řekla Barbora Janů bez přemýšlení.
Chvilku se ještě procházely po parku a pak zamířily na nádraží, kde nastoupily do dalšího osobního vlaku na Západní Město. Tamara Janů si po cestě opět četla Silmarillion.
Doma Barbora Janů uložila zbytek moštu do lednice a ještě ten den jej dopila.
Konec.
Veverka
Zatímco Tamara Janů klidně ležela na dece, její sestra se procházela po okolí. Dávala si pozor, aby se příliš nevzdálila, ale stejně pozorně také sledovala, kam šlape. Šlápnout na slimáka by mohlo být nepříjemné a poblíž značené stezky hrozila také přítomnost odpadků odhozených lidmi, kterým chyběla současně dobrá výchova i morální cit.
Barbora Janů zůstala stát a prohlížela si koruny stromů, zda v nich nespatří třeba nějakého ptáka. Najednou uslyšela jakési zachrastění. Otočila se a na zemi asi deset metrů od sebe spatřila nenápadnou tmavou veverku s šiškou. Barbora Janů klidně stála a sledovala veverku, která zatím vyhlodávala ze šišky semínka. Vcítila se do veverky a prožívala s ní radost z každého nalezeného semínka. Z té vzdálenosti je sice nemohla vidět, ale představovala si je. Po několika minutách štěstí se Barbora Janů podívala nad sebe a přemýšlela, zda tu má veverka někde rodinu. Propátrala zrakem koruny okolních stromů, ale žádnou další nezahlédla. Říkala si, že les je velký, takže by tu měly určitě dost potravy.
Barbora Janů se podívala zpět, ale veverka už tam nebyla. Barbora Janů si uvědomila, že tam musela stát v zamyšlení déle, než se jí zdálo. Vrátila se k sestře. Ta ještě stále klidně odpočívala.
"Sestro," řekla Barbora Janů.
Tamara Janů vstala. "Ano?" řekla.
"Viděla jsem veverku, moc hezkou," řekla radostně Barbora Janů.
"To je zajímavé," řekla Tamara Janů.
Barbora Janů sestře povyprávěla, jak spatřila veverku, hlodající šišku, sledovala ji i jak se pak zamyslela a veverka zatím zmizela.
"Ve čtvrté kapitole Quenty Silmarillion se píše, že elf Elwë, později zvaný Elu Thingol, stál v lese Nan Elmothu dlouhé roky, protože byl pod vlivem kouzla. Nemohla vás ta veverka okouzlit?" řekla Tamara Janů.
Barbora Janů se nad tím zamyslela. Musela se zamyslet prakticky nad vším, co sestra řekla, pokud to chtěla pochopit; jednak proto, že to byly obvykle dlouhé neobvyklé věty, a také proto, že sestřině projevu chybělo citové zabarvení, které by je činilo pro ostatní lidi srozumitelnější a příjemnější na poslech. Barbora Janů sice nevěřila na magii jako takovou, ale okouzlení pociťovala celkem často. Bála se však, jak sestra zareaguje na kladnou odpověď. "Možná," řekla opatrně.
"To je zajímavé," řekla Tamara Janů. "Půjdeme dál?"
Barbora Janů si v nitru oddechla a pousmála se. Její sestra s ní totiž ráda zaváděla rozhovory na různá témata a Barbora Janů nechápala logiku, podle níž si sestra témata vybírá, takže se bála, aby ji třeba nenapadlo popisovat jí něco jako anatomii lidské vylučovací soustavy nebo projevy doprovázející klimakterium. Když k tomu došlo, Tamara Janů zase nechápala, proč jsou sestře tato témata nepříjemná. Pro ni totiž nebylo nepříjemné nic - ani injekce v nemocnici ani samota, a dokonce ani sedět šest či sedm hodin denně ve škole, což zvlášť se Barboře Janů nedařilo pochopit.
"Spíš se vrátíme. Už jsme šly dost daleko," řekla Barbora Janů a obula si boty.
"Dobře," řekla Tamara Janů.
Tamara Janů uklidila deku a ostatní věci do batohu a vzala si jej na záda. Sestry se vydaly zpět cestou, kterou sem přišly. Rozdíl byl jen v tom, že tentokrát šly do kopce. Tamara Janů to nezapomněla okomentovat slovy: "Cesta do kopce je energeticky náročnější, takže spotřebujeme víc kyslíku." Sestra na to odpověděla vzdychnutím.
Když přicházely k nádraží, u nástupiště právě se skřípotem zastavil vlak a staniční hlášení oznamovalo, že je to osobní vlak na Západní Město.
"Když si pospíšíme, možná ten vlak stihneme," řekla Tamara Janů.
Barbora Janů však byla klidné povahy a myšlenka zakončit výlet do přírody sprintem nadchodem či podchodem (stanice Pernerov byla vybavena obojím) se jí vůbec nezamlouvala.
"Spěch nemám ráda, počkáme. Za půl hodiny pojede další," řekla Barbora Janů.
V klidu vstoupily do nádražní haly a vlak zatím odjel.
KAPITOLA 6
Jablečný mošt
Barbora Janů se rozhlédla po nádražní hale a nelíbila se jí. Bílý strop i stěny, žádná výzdoba ani rostliny. Uprostřed haly stály lavičky, ale nikdo tam neseděl.
"Sestro," řekla Barbora Janů.
"Ano?" řekla Tamara Janů.
"Nelíbí se mi tu, půjdeme raději čekat ven," řekla Barbora Janů.
Tamara Janů souhlasila.
Před staniční budovou byla silnice s autobusovou zastávkou, ale hned za ní se nacházel přednádražní park plný zeleně, protkaný sítí chodníků, často až přehnaně širokých.
Sestry přešly silnici a procházely se po parku. Narazily na stánek s rychlým občerstvením. Když tu byla naposledy, Barbora Janů si tam koupila domácí jablečný mošt, který jí pak moc chutnal. Když stánek znovu uviděla, vzpomněla si na to, a tak si zboku prohlédla zasklenou výlohu a ten mošt tam měli!
Hned si ho šla koupit, ale zarazila se. Za pultem obsluhoval mladý černovlasý muž, který ji obsloužil minule. Toho si připomněla nerada, protože k ní byl nepříjemně dotěrný. Najednou byla Barbora Janů rozpolcená. Chtěla-li dostat mošt, musela jednat s ním. Ale on jí byl minule tak protivný! Nemohla se rozhodnout.
Tamara Janů si sestřina dilematu nevšímala. Přemýšlela o svém budoucím povolání, dostala nápad a chtěla se s ním pochlubit. "Kdybych se naučila vysokoškolskou matematiku, mohla bych pak pracovat na ministerstvu matematiky. Mohlo by to být zajímavé, jen se musím zeptat Nikity Krále, co tam dělají," řekla.
Barbora Janů tentokrát sestřin výklad moc neposlouchala, ale vnukl jí nápad.
"Sestro, koupila byste mi, prosím, tam u toho stánku láhev jablečného moštu? Mám na něj velikou chuť," poprosila Barbora Janů sestru.
"A proč si jej nekoupíte sama?" řekla Tamara Janů.
"Ten prodavač je mi hrozně nesympatický," řekla Barbora Janů.
Tamara Janů souhlasila, protože i když si nedokázala přesně představit, co znamená být někomu nesympatický, věděla, že pro sestru to má velký význam. Dostala od sestry peníze a šla jí koupit mošt.
"Dobrý den," řekla Tamara Janů, přistoupivši k okénku.
"Vítejte v bistru U Smaženého sýra. Jaké je vaše přání?" vyhrkl na ni temperamentní prodavač a široce se usmál, zírajíc jí do očí.
Tamara Janů klidně stála. "Jednu láhev jablečného moštu, prosím," řekla.
"Znamenitá volba," řekl prodavač, sáhl po láhvi a postavil ji na pult. "A co si dáte k jídlu?" řekl.
"To je vše," řekla Tamara Janů.
"Nic k jídlu? Ale to děláte velkou chybu, máme tu široký sortiment - bramborové placky, smažený sýr v housce; hot dog, to je párek v rohlíku; sexy dog, to je naše specialita, je to jako hot dog, ale se svůdným párkem, který jde postupně odhalovat; nebo třeba šunkovou pizzu, salámovou pizzu, sýrovou pizzu, pizzu Margherita s pravým italským těstem; stačí si jen vybrat..." řekl prodavač.
Tamara Janů zatím klidně stála a čekala. "To je vše," zopakovala, když skončil.
Prodavač trochu znejistěl, takovou reakci nečekal. "Tak... jak myslíte," řekl a zatvářil se na ni, jako že dělá velkou chybu. Tamara Janů zaplatila a donesla mošt sestře.
Barbora Janů měla z moštu obrovskou radost a hned láhev otevřela a napila se. Mošt jí chutnal stejně jako minule.
"Děkuji," řekla Barbora Janů s úsměvem. Byla své sestře velmi vděčná za to, že jí ušetřila setkání s dotěrným prodavačem.
"Není zač," řekla Tamara Janů. "A myslíte, že bych mohla pracovat na ministerstvu matematiky?"
"Určitě," řekla Barbora Janů bez přemýšlení.
Chvilku se ještě procházely po parku a pak zamířily na nádraží, kde nastoupily do dalšího osobního vlaku na Západní Město. Tamara Janů si po cestě opět četla Silmarillion.
Doma Barbora Janů uložila zbytek moštu do lednice a ještě ten den jej dopila.
Konec.
| Kterou ze sester máte raději? | ||
| [3x] | Mám rád/a obě | |
| [0x] | Barboru Janů | |
| [0x] | Tamaru Janů | |
| [0x] | Nelíbí se mi ani jedna | |
hlasovat mohou pouze přihlášení | ||
Ze sbírek: 
29.04.2015 - 18:45Amelie M.: Hlavním účelem té povídky bylo právě vykreslení charakterů sester Janů, protože ty charaktery již delší dobu "probleskovaly" v seriálu Ester Krejčí, ale nebyla tam příležitost k tomu, aby se plně projevily. Takže podle tvého komentáře soudím, že se mi můj záměr povedl. :))
Zájmy a city jsou součástí určitého celku, který tvoří všechny příběhy z prostředí Eichlerské dopravně demokratické republiky. Ale konkrétně u této povídky jsem chtěl/a, aby se dala číst i samostatně a aby ji mohl přečíst a pochopit i čtenář, kterého EDDR nezajímá - účelem bylo vykreslit sestry Janů, ne kulturu, ve které žijí. Připadá mi, že čtenář, kterého ty souvislosti zajímají, na ně může přijít při čtení dalších děl... Ale budu nad tím, jak čtenáře uvést do souvislostí, uvažovat.
Zájmy a city jsou součástí určitého celku, který tvoří všechny příběhy z prostředí Eichlerské dopravně demokratické republiky. Ale konkrétně u této povídky jsem chtěl/a, aby se dala číst i samostatně a aby ji mohl přečíst a pochopit i čtenář, kterého EDDR nezajímá - účelem bylo vykreslit sestry Janů, ne kulturu, ve které žijí. Připadá mi, že čtenář, kterého ty souvislosti zajímají, na ně může přijít při čtení dalších děl... Ale budu nad tím, jak čtenáře uvést do souvislostí, uvažovat.
29.04.2015 - 16:16vlastně přemýšlím, že povídka nemá žádný dvakrát hluboký děj a přesto je čtivá a zajímavá.. dle mého to dělá především ten styl, jakým je psaná a charakter obou postav, který vykresluješ chytlavým způsobem.. zvlášť postavu tamary dle mého není zcela jednoduché popsat tak, aby působila důvěryhodně.. celkově se mi povídka líbila.. z komentářů soudím, že je to součást nějakého celku, který si ale čtenář, který u ní začíná jako první, nedokáže dát do souvislosti, proto bych asi na tvém místě pouvažovala trošku nad nějakými vysvětlivkami..
pobavilo mě ministerstvo matematiky
pobavilo mě ministerstvo matematiky
17.12.2013 - 12:18mannaz: Děkuji. Tvůj komentář mě potěšil. :-) Snažím se, aby to působilo reálně.
17.12.2013 - 11:18Jsem ráda, že jsem narazila na komentář k téhle povídce a začetla se.
Celá je velmi zvláštní. Používáš moc hezké obraty pro popisy krajiny a se neobvyklou jednoduchostí vyjadřuješ city/necity postav.
Vše je lehce neskutečné, ale v určitých schématech chování postav se dá reálný život najít.
Znám člověka, co by měl stejný problém, jako Barbora s moštem :-).
Celkově se mi povídka líbí a oceňuji to, jak tvoříš vlastní svět, jeho vypracovanost a jedinečnost.
Celá je velmi zvláštní. Používáš moc hezké obraty pro popisy krajiny a se neobvyklou jednoduchostí vyjadřuješ city/necity postav.
Vše je lehce neskutečné, ale v určitých schématech chování postav se dá reálný život najít.
Znám člověka, co by měl stejný problém, jako Barbora s moštem :-).
Celkově se mi povídka líbí a oceňuji to, jak tvoříš vlastní svět, jeho vypracovanost a jedinečnost.
14.08.2013 - 20:30Severak: To je pravda, v historii EDDR se to nejvíc projevilo u ministerstva lingvistiky, které navrhuje jazykové reformy. O to bývaly hlavně zpočátku značné politické boje.
14.08.2013 - 20:26Davidsoft: Výzkum vedený vládou je zajímavý koncept. Nicméně poněkud svádí k zneutížití. Ona taková třetí říše měla na své rasové teorie „vědecké důkazy“… A hlavně to svádí k tomu, aby výsledky výzkumu bylo to, co se zrovna hodí vládě :D
14.08.2013 - 20:20Severak: V EDDR plní vláda kromě politické a administrativní funkce ještě funkci výzkumnou (v EDDR nejsou vysoké školy ani nějaká "akademie věd"), takže některá ministerstva mají právě spíš výzkumnou činnost než administrativní, u některých je to vyrovnané (např. ministerstvo medicíny).
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zájmy a city (5. a 6. kapitola) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Dračí plátky
Předchozí dílo autora : Zájmy a city (3. a 4. kapitola)
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
človiček řekl o -GZ- :Když chci vědět jakou má Náš národ náladu zajdu na psance, občas se tu vynoří kolektivní vědomí.
