Hvězdná louka

Červená, bílá, růžová, modrá ... Louka hraje všemi barvami a její květy září do dálky. Ranní rosa se třpytí na každém lístku, sluníčko vykukuje z poza malinkého kopečku, jenž se tyčí v dálce. Začíná krásný a voňavý nový den.
Prochází se, na sobě světle modré šaty, nožky bosé, jen na malíčku má malinký prstýnek s růžovou kytičkou. Dlouhé hnědé vlasy ji padají do tváře. Vypadá jako víla, jenž tančí na malém modrém obláčku. V ruce drží kopretinu a vrhá na ni jemný úsměv. Má ji rád, nemá ji rád ... odpoví? ... Kdo ví ...
V dálce uslyší koňský dusot.Vzhlédne před sebe a uvidí nádherného bílého koně, na kterém sedí mladý kluk. Ne, to není kluk. Je to princ. Malý princ ... Má na sobě kalhoty a na hlavě kovbojský klobouk. Docválá k ní a seskočí, jeho nohy lehce přistanou na zelené trávě. Vezme do ruky její kopretinu a se slovy: ,,Má Tě rád." utrhne poslední bílý kvítek. Upřeně se zahledí do jejích karamelových očí a ona ucítí jeho vůni. Je to vůně dálek, svobody, všech květin světa. Z oblohy padá chmýří bodláků, slyší cvrčky v trávě. Chytne ji kolem pasu a políbí ji. Najednou se ocitne v oblacích a cvrččí zpěv je tak strašně daleko ... V uších uslyší písničku tuláků a ucítí na sobě jeho dech. Pošeptá jí do ucha:

"Miluješ jako já vůni posečených trav,
vůni dálek a táboráků,
západ slunce a oranžovou barvu mraků?
Dej mi ruku a pojď za mnou,
ať naše stíny zmizí za obzorem ..."

Nezmůže se odpovědi, jen se setká s jeho pohledem a splynou v polibku. Chutná po jahodách, cítí z něj tolik volnosti a něžnosti. Začne ji hladit po ramenou a pomalu z ní sundavá šaty. Sjedou dolů skoro sami. Jemně ji položí do trávy a zaboří svou ruku do jejích nádherných vlasů. Rosa ji jemně studí do zad, ale vůbec ji to nevadí. Vezme do ruky kopretinu a hladí ji po celém těle. Trochu to lechtá, ale i naplňuje jakým si vzrušením. Přejede po jejích rtech, ucítí tu vůni a kapka rosy dopadne na její ret. Tak krásně se tam třpytí ... Neváhal ani minutu a rosu z jejího rtu slíbá. Jejich polibek je tak dlouhý, vzdálený, je tam, někde v oblacích ...
Nevím, jak dlouho tam leželi a mazlili se, ale začalo se stmívat. Na nebi se objevily červánky a louka dostala tmavší nádech. Pomohl jí vstát, chytil ji za ruku a utíkali k lesu. Kůň tam stále ještě čekal. Nasedli na něj, chytla se ho kolem pasu a nasála jeho vůni. Políbil ji a pobídl koně k běhu. Zdálo se jí, že letí ... né, nezdálo, opravdu letěli. Kůň se vznesl k nebi a letěl přes celou louku, les, pole ... až do nebe, teď už plného hvězd. Splynuli s oblohou a změnili se v Mléčnou dráhu.

Teď žiju tam, v nebi. Jsem jedna z těch milionů hvězd, které každou noc svítí do tvého pokoje. Poznáváš mě? ... vím, že ano. Ještě pořád cítím tu vůni dálek a vidím oranžovou barvu mraků ... Půjdeš se mnou? ... do zázraků ... ?