|
Psáno pod lehkým vlivem červeného vína. Odkaz na to, co se děje v mojem světě, když ho nehlídám.
 27.01.2012 3 1043(10) 0 |
Prázdná místnost. Čtyři stěny. Problikávající žárovka, jejíž slabá záře odkrývá dosud skrytá těla, ve stínech. Sedí tam, dívka, chlapec, v rohu místnosti. Pokrčená kolena, v rukou sklenky s vínem. A kouř kolem hlavy, místo svatozáře.
Tímto prostorem se line tichá hudba. Těžko říct, od kud vychází. Možná že z jejich představ, z jejich myšlenek. Ale možná, možná taky ne.
Prázné lahve se válí všude kolem, kam jen oko dohlédne. A i dál. Pak šok. Prozření. Že patří realitě. Světu přeplněnejch popelnic.
Iluzi hudby možbá vytváří šum křídel nočních motýlů. I much je tu požehnaně. V dehtovém oparu, do kterého se denno denně probouzejí, hledají štěstí. Ve škvírách dřevěné podlahy. Déšť za okny. Byl by, ovšem jen za předpokladu, že se tu nějaká okna nacházejí. Ale tady žádná nejsou.
A ty dvě postavy nemlčí, konverzují. Těžko říct o čem. Jednu chvíli o tom, co je pravdy na pověrách o konci světa, chvilku o barvě nebe a vlastně celý definici vesmírnýho nekonečna. Potom se, neznámo jak, prodebatují ke snům. Co znamená sen o žirafách? Co značí růžový jednorožci? Papaj duhu a kadí motýlky.
"To je trochu morbidní," řekne si Arnošt; třetí vědomí, které se tu vlastně možná ani nenachází, když se položí otázka "a nebo naopak?". Kdo ví, jak to vlastně je? Co je realita, co je sen, co je skutečnost, co je iluze. Je těžké to odlišit. Je těžké to říct a ještě těžší to připustit. Přijmout to. A co vlastně? Raději další drink. I když v něm plavou mouchy. Koupel? Poslední. Možná je to tak lepší. Zajímavej způsob smrti. I na tohle téma nakonec jednou dojde. Po pár letech.
V opilém oparu, už ani neví, proč tu jsou. A kde vlastně? Mluví. O životě, o smrti. Mluví o všem, a; i když to nic neznamená, pro ně je to vše.
A tak se dívka odhodlá. Zapálí poslední cigaretu a zečne mluvit. Otevřeně, bez zábran. Už je to jedno, je to naposled. Místo sklenky v ruce zbraň. Přiloženou ke spánku.
"Neblbni.."
"Víš, nevim proč a od kdy tu jsem. Nevim ani kde. Ale od doby, co tě znám jsou pro mě tvý oči všim. Jejich hloubka vyjadřující tvojí duši je-" a halda těch dalších, ačkoli upřímnejch, keců, které člověk vyplodí, když už neví. A potřebuje to ze sebe dostat.
- Může to skončit "dobře" - vzájemnou láskou a nebo "špatně" - smrtí. Ne. Proč? Proč by mělo?
A potom ticho. Dívka čeká na vyjádření, ale to nepřichází. Ne. Proč by mělo? Jen tuna ticha. Možná tuna a půl.
Odpověď přišla; "Proč má prase nohy?"
..a sálem zní Nothing else matters..
Tímto prostorem se line tichá hudba. Těžko říct, od kud vychází. Možná že z jejich představ, z jejich myšlenek. Ale možná, možná taky ne.
Prázné lahve se válí všude kolem, kam jen oko dohlédne. A i dál. Pak šok. Prozření. Že patří realitě. Světu přeplněnejch popelnic.
Iluzi hudby možbá vytváří šum křídel nočních motýlů. I much je tu požehnaně. V dehtovém oparu, do kterého se denno denně probouzejí, hledají štěstí. Ve škvírách dřevěné podlahy. Déšť za okny. Byl by, ovšem jen za předpokladu, že se tu nějaká okna nacházejí. Ale tady žádná nejsou.
A ty dvě postavy nemlčí, konverzují. Těžko říct o čem. Jednu chvíli o tom, co je pravdy na pověrách o konci světa, chvilku o barvě nebe a vlastně celý definici vesmírnýho nekonečna. Potom se, neznámo jak, prodebatují ke snům. Co znamená sen o žirafách? Co značí růžový jednorožci? Papaj duhu a kadí motýlky.
"To je trochu morbidní," řekne si Arnošt; třetí vědomí, které se tu vlastně možná ani nenachází, když se položí otázka "a nebo naopak?". Kdo ví, jak to vlastně je? Co je realita, co je sen, co je skutečnost, co je iluze. Je těžké to odlišit. Je těžké to říct a ještě těžší to připustit. Přijmout to. A co vlastně? Raději další drink. I když v něm plavou mouchy. Koupel? Poslední. Možná je to tak lepší. Zajímavej způsob smrti. I na tohle téma nakonec jednou dojde. Po pár letech.
V opilém oparu, už ani neví, proč tu jsou. A kde vlastně? Mluví. O životě, o smrti. Mluví o všem, a; i když to nic neznamená, pro ně je to vše.
A tak se dívka odhodlá. Zapálí poslední cigaretu a zečne mluvit. Otevřeně, bez zábran. Už je to jedno, je to naposled. Místo sklenky v ruce zbraň. Přiloženou ke spánku.
"Neblbni.."
"Víš, nevim proč a od kdy tu jsem. Nevim ani kde. Ale od doby, co tě znám jsou pro mě tvý oči všim. Jejich hloubka vyjadřující tvojí duši je-" a halda těch dalších, ačkoli upřímnejch, keců, které člověk vyplodí, když už neví. A potřebuje to ze sebe dostat.
- Může to skončit "dobře" - vzájemnou láskou a nebo "špatně" - smrtí. Ne. Proč? Proč by mělo?
A potom ticho. Dívka čeká na vyjádření, ale to nepřichází. Ne. Proč by mělo? Jen tuna ticha. Možná tuna a půl.
Odpověď přišla; "Proč má prase nohy?"
..a sálem zní Nothing else matters..
27.01.2012 - 07:41máš velice zajimavé obraty které prostě brnkají na mou strunku - to nleze popřít - hrát si se slovy umíš to jo - ted te tvoji hre dej nejaka pravidla a bude to :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Mouchy a můra : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Jak si povídají Bludičky
Předchozí dílo autora : Věci se dějou, čert to vem..
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
cechinoskaros [13], Aikami [12], sara kostkova [11]» řekli o sobě
kmotrov řekl o Yana :Ve své tvorbě se umí se obrátit naruby (tak, že to co je uvnitř, je vidět zvenčí) až to vyrazí dech. Je věčnou dívkou a věčnou mámou, byla taková vždy a na vždy taková zůstane.
