Dočasná pracovní neschopnost a trocha masochismu.

Hledání sebe sama po záchodcích kdesi vprostřed pivní pěny pokrytecké normálnosti

Teď už jen zbývá začít Svobodně dejchat Svobodně myslet Svobodně mrdat.

Where is my mind? ~mimochodem, taky si všímáte jak "chci" je blbě divný slovo? Zní to tak.

"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

.. nejsem si jista, jestli by to nemělo být zařazeno v oddílu "tragická" :))

....Jak mohou být skutečně mrtvi,když dosud kráčí v srdci mém....Z bájí národa velkých plání Za posledních několik týdnů jsem zde četl spoustu krásných dílek,ale i taková které mě chytli za srdce a boleli mě možná více nežli autora.Vkládám Vám všem zde k přečtení a možná i zamyšlení opět povídečku z krabičky příběhů Psáno perem života.Dnes tu kratší a zítra delšejší,opět to bude jing-jang.Vy sami si vyberte který příběh bude bližší Vašim srdcím...

Ničíme svět a děláme další podobný kraviny.

Co že to člověk vlastně k životu potřebuje? Lásku, pivo a wifi zdarma?

Povídka o tom,jak samota a trápení dokáží dokonale sežrat veškerou naději

z připravované novely Konec lesa, žánr této části je předmluva nebo upoutávka

Peklo se zdálo snesitelnější. A mrdání bylo o citu.

Žiju vlastně docela vtipný život, když se tak na to podívám.

Další poklad ze šuplíku - nedopsaná road movie odehrávající se za velkého sucha. Asi ji nedopíšu, protože už nevím, jak to mělo skončit.

Moje jediná povídka, už je to taky hezkých pár let co jsem ji napsal.

rovněž povídky/symbolické

Pokračování Průzkumu ticha, tentokrát o východu slunce. Příště bude možná zátiší s lavičkou. (Fotografie tentokrát bohužel není má vlastní.)