Proč jen proč

Když slunce zapadá
když oči zalivaji se slzmi
mně zase znovu připadá
že my tak dávno jsme byli dětmi
dětmi co si dokážou vytvořit vlastní svět
děti co berou spoustu věcí pozitivně
a já nevím kdy ze mě se stal věčný pesimista
ten který jen to že večer zas půjde spát vidí kladně
Už ztratila se ta detska radost dočista
Nechci jen nudný dospělý život žít
z práce večer jen tak přijít
Říct všem jak hrozný byl můj den
a jen z řídká se jít projít ven
A teď není mi pomoci
přemýšlet musím do noci
co se mnou bude se dít dál
už ve snech na mě nečeká žádný hezký bál
jen noční můry až se z toho jeden děsí
sny plné hrůz a špatných zážitků co prožila jsem v životě
Ačkoliv lidi kolem sebe mám připadám si často v samotě
proto ja básně složila
aby čas mi rychleji utekl
abych já se večera konečně dožila
a mohla zas jako babka stará zapškla jít spát
nikdy jsem nenalezla dobré kamarády
já vždycky řešila jen problémů hromady
Předstírat musím když deprese mám
Že skvělá nálada ve mne jest
Je to jen ale drobná lest