|
Tak me uz dostali, zavreli me do psychiatricky nemocnice. Vkladam tedy verse z blazince.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Smutná báseň o lidském neštěstí.
|
|
|
|
Nečekejte něžnou poezii o mateřství, ale to nejtemnější, co v sobě žena-matka může objevit, i když stále jedná z lásky, laskavosti a nesobeckosti. Báseň je surová, upřímná. Žádná pohádka.
Psáno pro všechny ženy, které byly matkami jen na chvíli, nebo navždycky, ale potichu.
I pro všechny ostatní, aby mohli lépe pochopit.
Uvidíte sami, co ve vás zanechá.
|
|
„Krátká báseň o pomíjivém setkání rosy a slunce, symbolizující bolest, krásu i touhu po nemožném. Alegorie lásky, která každý den znovu začíná a končí.“
|
|
|
|
|
|
dopis do jiného světa, na který mám jen jednu vzpomínku
|
|
Každý vidí štěstí jinak
|
|
|
|
|
|
Absurdní text o ztrátě inspirace pro psaní
|

