Každý člověk hraje na struny našeho srdce jinak – a právě z těch tónů vzniká melodie našeho života.

A je to tady...středa ... ach to sladké :-)

Jen tak lehce.

...jen mi to tak problesklo hlavou...

Hledání opravdové lásky není jednoduchá, ale ta síla s kterou do toho jdeme je nepochopitelná

občas se to stane ... záměr byl filozofický, ale vlastně vůbec nemusí být ...

Napsala jsem tuto báseň jako reakci na knihu BYT. Snažím se v ní zachytit myšlenku, že každý žije svůj svět paralelně vedle druhých. V naší moci je nahlédnout do světa druhých a zkoušet v něm číst. Možná nám i pán toho světa bude dělat průvodce. Přesto však nikdy nepochopíme základ tohoto světa. Ráda poukazuji na ty detaily v metafoře. Neuslyšíme řeky a nepochopíme proč se tak kroutí a proč voda v nich je prutká. Nepoznáme její koloběh. Taky nepoznáme lesy, louky a neokusíme ostrost skal.

Spíš než báseň je to aktualitka ze života, třeba vás taky pobaví.

Co Čech, to houbař.