|
„Krátká báseň o pomíjivém setkání rosy a slunce, symbolizující bolest, krásu i touhu po nemožném. Alegorie lásky, která každý den znovu začíná a končí.“
 26.05.2025 2 92(6) 0 |
Tichá, ach tak tichá,
přesto klidná i chladná je.
Přichází ještě v temnotě,
slunce vychází a zří ji.
Tak hřejivé a šťastné
ukáže na její krásu.
Oba sebou jsou pohlceni.
Že by tanec spolu svedli?
Ale ono pálí ji.
Rosa trpí, a však ráda
Nemůže se rozhodnout,
co počít si má.
Bolest je velká,
ovšem taková krása...
Pláče pro něj.
Kéž bych byla věčná.
Přála by si slaviti.
Osud krutý směje se jim.
Avšak je krutý?
Nebo jen osamělý?
Jejich shledání vždy ukončí.
Ale můžeme ho vinit?
Závistí zaslepený je.
Stejně jako ono každé ráno vyjde,
ona vždy odejde.
I přesto...
Rosa vždy zoufale čeká.
A slunce?
To za ní s radostí spěchá.
přesto klidná i chladná je.
Přichází ještě v temnotě,
slunce vychází a zří ji.
Tak hřejivé a šťastné
ukáže na její krásu.
Oba sebou jsou pohlceni.
Že by tanec spolu svedli?
Ale ono pálí ji.
Rosa trpí, a však ráda
Nemůže se rozhodnout,
co počít si má.
Bolest je velká,
ovšem taková krása...
Pláče pro něj.
Kéž bych byla věčná.
Přála by si slaviti.
Osud krutý směje se jim.
Avšak je krutý?
Nebo jen osamělý?
Jejich shledání vždy ukončí.
Ale můžeme ho vinit?
Závistí zaslepený je.
Stejně jako ono každé ráno vyjde,
ona vždy odejde.
I přesto...
Rosa vždy zoufale čeká.
A slunce?
To za ní s radostí spěchá.
27.05.2025 - 22:19Potkala se s nosem malá vločka sněhu,
pocítila lásku, pocítila něhu.
Tragicky ten kontakt zvrátil její osud.
Nepotkat ten frňák, studit mohla dosud.
pocítila lásku, pocítila něhu.
Tragicky ten kontakt zvrátil její osud.
Nepotkat ten frňák, studit mohla dosud.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
