Když marně hledáš v mlze a už nemůžeš, tak začneš řvát.

ani nevim

Reminiscence na bláznovství, které přichází společně s láskou. Ne vše dává smysl, což byl jakýsi záměr. Ne vše v lásce dává smysl, ale zároveň ano? Když to píšu, tak se mi koutek rtů lehce třepe a zničehonic se koukám do prázdna a vzpomínám. Zajímalo by mě, jak si vyložíte: "Mám lístek na koncert, kde tančíš ty, taky otázku, budeme na věky?"

jsem šťastný muž

Óje. Z lásky.

Moje Taťána je moderní, sebeironická a sprostá. Ale jinak je to celej Puškin.

...antipoéma z cyklu Druhá šance...