|
Láska se k sobě vždy vrací
|
Loučení
Jsem tu s tebou, s hlavou dolů sklopenou
Neplakej. Slyším tvůj tichý, milý ženský hlas
V ruce mám růži, se smutkem spojenou
Pálí to v očích, srdci i v duši – zas a zas
V té malé hrstce popela, která tu v urně zbyla
Je tvůj smích i pláč, tvá něha i vztek
To všechno jsem miloval, když jsi tu byla
Tvé jméno ve zlatě je i teď jemné na dotek
Časy byly krásné, ale i dlouhá cesta bolestí
Ty a já – slovem „ano“ jsme k sobě svázaní
Tak nebo tak, být s tebou bylo mé štěstí
Lež, přetvářka a lest – u nás hosté nezvaní
Ve svitu loučí se láska s láskou loučí
Já vím, krásko, jednou ti zas vstoupím do cesty
Kdo zůstane chodit sám po světě, už se to nenaučí
Čekej, lásko… brzy ti znovu obleču šaty nevěsty
Jsem tu s tebou, s hlavou dolů sklopenou
Neplakej. Slyším tvůj tichý, milý ženský hlas
V ruce mám růži, se smutkem spojenou
Pálí to v očích, srdci i v duši – zas a zas
V té malé hrstce popela, která tu v urně zbyla
Je tvůj smích i pláč, tvá něha i vztek
To všechno jsem miloval, když jsi tu byla
Tvé jméno ve zlatě je i teď jemné na dotek
Časy byly krásné, ale i dlouhá cesta bolestí
Ty a já – slovem „ano“ jsme k sobě svázaní
Tak nebo tak, být s tebou bylo mé štěstí
Lež, přetvářka a lest – u nás hosté nezvaní
Ve svitu loučí se láska s láskou loučí
Já vím, krásko, jednou ti zas vstoupím do cesty
Kdo zůstane chodit sám po světě, už se to nenaučí
Čekej, lásko… brzy ti znovu obleču šaty nevěsty
Brigita: Přeji hezký den. Díky za tvá pozitiva. Jsem rád, že se líbí. Měj se. Miras.
"Ve svitu loučí se láska s láskou loučí" - velmi krásné spojení.
V jedné své básni mám...
"Láska se neloučí, láska je stálá,
kdo chce se poučí, by za něco stála" ...
..ale to už je zase jiný příběh
Děkuji za ten Váš....
V jedné své básni mám...
"Láska se neloučí, láska je stálá,
kdo chce se poučí, by za něco stála" ...
..ale to už je zase jiný příběh
Děkuji za ten Váš....
Dandy. Děkuji za hezké zrcadlo. Zlato jmen duše neprobouzí - to se mi moc líbí. Hezký den. Miras
Zajimavá.
Zlato jmen duše neprobouzí.
Živy sen nelomozí.
Býti hrobnikem lasky pochovavat.
Žula ta deska vlétě jen může sálat.
Kdo odejde jen v snech se ponavtací.
Hlas se v čase strácí.
Zlato jmen duše neprobouzí.
Živy sen nelomozí.
Býti hrobnikem lasky pochovavat.
Žula ta deska vlétě jen může sálat.
Kdo odejde jen v snech se ponavtací.
Hlas se v čase strácí.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Loučení : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zlomené srdce
Předchozí dílo autora : V náruči Lásky a Matky přírody
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?

