 02.05.2025 6 225(11) 0 |
Je v pořádku cítit strach,
když se ti svět hroutí pod nohama
a hluk je tak silný,
že přes něj neslyšíš ani vlastní dech.
Je v pořádku třást se,
i když tě nikdo neudeřil,
protože někdy bolest nemá ruce,
jen tíhu, co tě stáhne do ticha.
Je v pořádku odejít,
když každá vteřina pálí jako led,
když se všechno vevnitř chvěje,
a ty jen hledáš, kde se dá dýchat.
Není slabost chtít utéct.
Není slabost potřebovat obejmout.
Někdy všechno, co opravdu chybí,
je jedno bezpečné místo,
jedna náruč,
jeden hlas, co ti řekne:
„Jsem tady. A slyším tě.''
když se ti svět hroutí pod nohama
a hluk je tak silný,
že přes něj neslyšíš ani vlastní dech.
Je v pořádku třást se,
i když tě nikdo neudeřil,
protože někdy bolest nemá ruce,
jen tíhu, co tě stáhne do ticha.
Je v pořádku odejít,
když každá vteřina pálí jako led,
když se všechno vevnitř chvěje,
a ty jen hledáš, kde se dá dýchat.
Není slabost chtít utéct.
Není slabost potřebovat obejmout.
Někdy všechno, co opravdu chybí,
je jedno bezpečné místo,
jedna náruč,
jeden hlas, co ti řekne:
„Jsem tady. A slyším tě.''
03.07.2025 - 07:48Hanulka
RiannaKurfurst : nejkrásnější zákoutí světa je v milencově náručí. Díky, líbí.
03.05.2025 - 15:57Je v pořádku se bát, jen vnímat náruč otevřenou a s ní všechny strachy pominou, třeba jen na chvíli...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Je v pořádku se bát : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : Beze jména
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
