|
... není to úplně ono, ani úplně marný ... třeba to ještě překopu...
 03.04.2026 2 108(5) |
> Napiš mi básničku
> Hoci jen kratičkou
> Jako v té písničce
> Posviť mi do tmy
< Můj milý, to víš, že jo,
< taky ti ji chci napsat
< Chci si tě všude nacpat
< a přivinout se jak liána
< zulíbat každý kousek těla
< Jen čekám až přijde
< ten správný flow
< a poznámky zaplní
< příval křehkých slov
A buď si jistý,
že to nejspíš
bude znít
strašně pateticky
To se tak stane,
že se sejdou dlaně.
Pak so toho sejde víc.
Z každého setkání
tryská z nich radost,
směje se líc ...
A najednou se
dva veteráni lásky
obdarovali ještě víc ...
Darem výlučnosti
s nejistým datem spotřeby
a s vůli respektovat,
že jinde mají povinnosti ...
Našli odvahu znovu jít do toho,
a přece jinak, než se adoruje.
A přestože zkušenost říká,
že to jistě bude zase bolet.
Protože všechny vztahy skončí
Buď smrtí
nebo rozchodem
Napiš mi básničku : trvalý odkaz
Následující deník autora : Hej ty, taky máš tíseň?
Předchozí deník autora : Cucák a kytice troufalek
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
zajem [17], nebezpecny [16], Nevim7 [10]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
