Sítě pavoučí

Sítě pavoučí
Letí zhůry vodopád
všech slastí pozemských,
proud se zvedá, potom klesá
a do pavoučích sítí usedá.
Jen v chvíli nespoutané
jsem zmaten a přesto rád.

Tu v kvítím uvadlém,
kráčím na kraj bílých skal,
vítr vane, listí padá
a do pavoučích sítí usedá.
V té chvíli v osamění
bych kamaráda přivítal.

Dívám se až na světa kraj,
jen co oko dohlédne,
slza teče, potom skápne
a do pavoučích sítí usedá.
A v chvíli odpuštění
chtěl bych znovu prožít máj.

Už vločka bílá letí,
před okem se mihotá,
chvilku tančí, potom taje
a do pavoučích sítí usedá.
A chvíle svléká duše
křehké, jako dívčí nahota

Mráz mi sedí za košilí,
svět se rychle otáčí,
náhle brzdí, snad i stojí
a do pavoučích sítí usedá.
Ta chvilka zuby cení,
když jeden svět mi nestačí