Orionka: Díky za konstruktivní podnět. Měla jsi pravdu, opravil jsem. Lepší?
Pátrání v rodinné historii přináší zajímavá zjištění. Přijde mi až škoda, že je to zpracováno takhle stručně a věcně, příběh by si zasloužil víc rozvinout.
"Stýská se mi za" působí trochu násilně, jako účelové zprznění češtiny jen kvůli rýmu. Ale jinak se mi líbí, je milá a hravá. K obsahu bych řekla, že nikam nezmizela, možná se jen trochu schovala a zas vykoukne – jde jenom o to, kdo ji dokáže probudit.
Hezky plyne, i když člověk tak nějak tuší, kam, a pointa opravdu nepřekvapí, ale to neva. Co mi naopak vadí, je ten špatný rým na konci (nevrátí/bez kvítí). Ten závěrečný rým musí být ze všech nejdokonalejší, aby všechno zaklaplo – můj názor.
Homér: Je to tak, s vlastníma dětma to člověku vyleze ať chce nebo nechce... a to i když si předtím naivně myslel, jak už to měl pochopený a bolest odžitou. No, neměl. Taky to člověku samozřejmě nejvíc doteče, když řeší následky nějakého podobného rodiče a zkoumá kvůli tomu svoje podvědomý vzorce a kde se v něm vzaly. Já teď udělala pokus, co se stane, když prostě nebudu nic iniciovat a nechám to na něm. Rok a půl neviděl vnuka, 1 zavolání na narozeniny s výčitkou, že se neozvu, a obligátní šťastná a veselá sms. A je mi líp, ale stejně se nedá utéct před tím, jaký základy mu ten člověk položil. Souhlasím, že nejlepší řešení je snažit se to s vlastními dětmi dělat líp.
Na ošetření těchto věcí jsou výborné rodinné konstelace ....

