V nicotě se vznášela
duše má
ruce bledé natahovala
k černočerné tmě
Žalozpěvy elfů zněli
hudbu kapky slz
jak virtuóz
vytvářely
Náhle slunce světlo
temnotou proniklo
duši čísí paže
uchopily pevně
Z chaosu nebytí
jemně ji vytáhly
Zjevila se tvář anděla
s rudými tvářemi
a....
něžně řekl
TY JSI JEN MŮJ
duše má
ruce bledé natahovala
k černočerné tmě
Žalozpěvy elfů zněli
hudbu kapky slz
jak virtuóz
vytvářely
Náhle slunce světlo
temnotou proniklo
duši čísí paže
uchopily pevně
Z chaosu nebytí
jemně ji vytáhly
Zjevila se tvář anděla
s rudými tvářemi
a....
něžně řekl
TY JSI JEN MŮJ
Ze sbírky: Štěstí, možná
25.02.2025 08:44
Tvoje poezie procítěná je vždy, teď jde o to, v kom vidíš svého anděla a jestli je uspokojující být jen jeho, ale řekl to něžně, pohladil vyprahlou duši...
20.02.2025 06:44
Hanulka
Kakuzu : procítěně napsaná, líbí, děkuji.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.