Jednou jsem šlápl do vosího hnízda, to byl zážitek.

Bezva.

Povedená.

Láska se nedá zaškatulkovat, to je právě to kouzelné.

zaseja: Dík

nekonečno

líbí

děkuji vám

Moc pěkné

Pěkné.
Ano má mnoho podob.

Moc pěkné. Citlivě napsané.

Hezky jsi to napsala.

Máš pravdu, dík.

Hanulka: To jsem rád, díky.

Yana: Také děkuji.

gajda: Díky za komentář. Je pravda, že po formální stránce se mi Majakovskij často líbil a je možné, že část jeho experimentu s tvarem jednotlivých slok si nesu v sobě. Ne snad, že bych na to myslel při psaní téhle básně, spíš jde o to, že mi při čtení jeho textů utkvělo v mysli, že je možné s tvarem slok různě experimentovat - a té tendence jsem si pak všímal i u jiných.

Pokud jde o odpověď na tvou otázku, tak většinou využívám odsazení k tomu, abych buď sloku nějak tvaroval, nebo abych dal najevo, že má přijít delší pomlka nebo prostor k zamyšlení.
Tady je to, myslím, obojí, jednak sloky tak nějak imitují proměnlivost mraku a jednak odsazení naznačuje delší pomlku mezi úvodním a následujícími verši, jako kdyby první verš byl vstupní obraz a následující dva jeho rozpracováním.

Hanulka: Děkuji moc

Dandy : též jsem četla a bylo mi hezky. Děkuji.

Psavec : opravdu jsi mne pobavil. Děkuji.

Do nebe daleko
a do pekla blízko.
Duše se marně ptaj:
Kde vlastně je ten ráj?

...a těla zarputile mlčí...