Duchovní prázdnota, tvrdá realit a osobní krize, nebo deziluze. No, všechen ten marast tam venku je jak bazén plný malých dětí. Víš dobře, že do té vody čůrají, ale stejně tam skočíš, aby ses osvěžil. Utečeš do hor, poslouchat déšť, mazlit se s rozkošnou blondýnkou, co je ještě pod zákonem nebo si jen osamotě pod hvězdami utříbit svoje nejnovější sny, ale afiliace tě stejně donutí se vrátit. Do toho teplého uřvaného bazénku. Fůj. Chceš někam utéct a nevíš kam? Nebo spíš s kým? (To je pak jedno kam, když máš s kým.)

Dandy: To jsem rád, děkuji!

Dospělost je tvrdá pěst.

Líbí

Miňko : opravdu krásné a poetické. Mluví to o hlubokých prožitcích lásky, touhy a vykoupení. Je v tom upřímnost a hloubka.

Jsi poeta, neboj.

Tohle bludiště se mi líbí.

Povedená mini.

Orionka: Je to silné a znepokojivé. Přemýšlel jsem, co mi ta situace připomíná a pak mi to došlo:

Ubik od Philipa K. Dicka popisuje svět, ve kterém se vyskytují "položiví" - lidé po fyzické smrti, kteří jsou zapojeni v jakési síti (Richard Podaný o ni psal jako o "nekronetu") a udržuje se u zbývající mozková aktivita, takže je možné s nimi se s tu a tam spojit a pohovořit (v technologicky uzpůsobených ledárnách), dokud se nevyčerpá baterie (je třeba ji šetřit).
Rozhovory jsou kusé a občas se zničeho v nějakém technologickém udělátku objeví nesrozumitelný vzkaz od zesnulého. Na to že je to napsané v roce 1969 to dost připomíná situaci s živými-neživými profily na Facebooku (včetně toho, že mohou čas od času třeba automaticky odpovědět...)

Myšlenka mě oslovuje, i když už myslím o krok dál – co se z těch profilů stane, až je oživí umělá inteligence a z Facebooku tak bude nekromant... Nezávidím konformním lidem jejich vyhlídky do budoucna. Časem už je snad Facebook ani nebude potřebovat.

Ellen: Díky moc.

Přiléhavé, souzním.

Zajímavé zamyšlení.

Naděje musí být.

Líbí

Krásně civilní s peprnou pointou.

kekebreke: Díky, psal jsem to pět let.

To je fakt škoda.

Fakt dobrá..

To by byl pěkný animovaný skeč.