08.06.2025 - 18:43
 11(10.)
Důvěra je opravdu základ a tělo ti to řeklo. Krásně jemně vyjádřeno, moc se mi líbí.
 08.06.2025 - 18:40
 9(7.)
Leslie: Já se to taky naučila teprve nedávno, výhoda poznámek v telefonu.
 08.06.2025 - 18:31
 11(8.)
Nápaditě vyjádřeno. Zasekla jsem se jen v závěru: jak mohla uvěřit něčemu, co o sobě neříkal? Ale možná o tom jenom moc dumám. (Chápu, že se tím myslí celkové sdělení, jak pode mnou píše kmotrov, ale z logiky češtiny se "tomu" vztahuje k předchozí větě.)
 08.06.2025 - 18:23
 6(4.)
Milé, i když smutné.
 08.06.2025 - 18:20
 3(2.)
Skvělý název a zajímavý obsah. Místy lehce drhne, prosvítá snaha rýmovat za každou cenu, ale celkově se mi líbí.
 08.06.2025 - 18:16
 4(1.)
Hezké, každý nespavec dobře zná.
 08.06.2025 - 15:16
 3(3.)
ok, jdeš do oblíbených ...
 08.06.2025 - 15:14
 3(1.)
hustý, ale tak to bývá
 08.06.2025 - 14:08
 12(10.)
Timoteus: Díky za pochvalu, jsem ráda, že závěr působí, jak má.
 08.06.2025 - 14:06
 12(9.)
Leslie: Strašně se mi líbí tvoje komentáře, jak vždycky o díle přemýšlíš a najdeš tam něco nového, občas i pro autora :-) Krásně jsi to vystihla, co by to bylo za život, aspoň občas ta řidítka nepustit a neucítit na tváři vítr.
 08.06.2025 - 14:01
 12(8.)
koiška: Miňko: O vracení času můžeme uvažovat jenom hypoteticky, proto můžu taky hrdě prohlásit, že bych to vlastně nechtěla... ;-) Díky za komentáře!
 08.06.2025 - 13:59
 12(7.)
LadyLoba: Dandy: Děkuji za zastavení. Pocit beztíže tam trochu byl...
 08.06.2025 - 13:01
 6(3.)
Miňko: koiška: díky
 08.06.2025 - 12:46
 11(7.)
Nedořečenost. umění napsat to tak, aby význam nebyl v textu, ale dozrál ve čtenáři.
A já tomu uvěřila
...že jsem jedinečná.

Pecka!
 08.06.2025 - 11:44
 12(6.)
Ten závěr je přesný! "to až dnes..."
 08.06.2025 - 08:32
 5(3.)
Takovej Petr Janda z výprodeje. Skončili jsme jasná zpráva...
 08.06.2025 - 05:09
 5(5.)
Má to v sobě myšlenku, která je mně promlouvá. Ne každý vnímá světlo stejně.
 08.06.2025 - 04:52
 6(2.)
Moc pěkná..
 08.06.2025 - 01:26
 5(2.)
Ju ...
 08.06.2025 - 00:47
 12(5.)
To je super metafora, ten závěr je parádní. Ale pocit lehkosti a beztíže z ní nemám, spíš naopak. Pro mě je (nejen) o tom, jak jsme si jako děti mysleli, jak riskujeme těma našima hrama… a přitom největší risk a někdy zběsilá jízda bez drža je samotný dospělý život. Poznání, že zastavit to nemůžeš, ani když se zrovna řítíš z prudkého kopce a do očí ti šlehá vítr tak moc, že nevidíš. A jsme sakra dobří, že to zvládáme i když nezvládáme. A jo, nakonec je v tom i pořádná dávka odvahy a nutné důvěry, bez ní by to nebyl pořádný život. Dík:)