Jako vždy milé pohlazení.

Zvonice mlčí.
Srdce se nokomíhá.
Zatáhnout za lano
ať zaspívá.
Mlhavo kolem
Hrneček svařáku
V hrsti pár jader letošních
vlašáků.
Zvonice nepěje neni as
kdoby zatáhnul za provaz.
Zvoník usnul po víně
Kocoura černého
měl sobě na klíně

Hledač 01 : ty poslední dvě sloky krásné. Děkuji.

zaseja : krutá historie

Psavec : tady v Praze oholeno, děkuji.

Dandy : děkuji Ti.

Rozverná. Pěkná.

Dum spiro spero. Dokud dýchám doufám.

Ticho se zdá stejné, ale naše vnímání je mnohobarevné.

Dandy: děkuji

Úžasná.

Líbí

Svět je strašně složitej a přitom tak jednoduchej všechno souvisí se vším. Pěkné zamyšlení.

Žijme naplno, dokud je čas. Hezká.

Jj, když je podzim v nás i okolo, je teprve smutno . Hezky napsáno.

shane: ale vůbec nic nového, vracím se k některým svým dílkům a dávám jim snad trochu lepší kabát a vkládám do sbírky jak jinak REMAKE, s odstupem času přece vnímáme jinak, i když tato konkrétně až tak změněná není . Nakonec můžeš porovnat s původní verzí. Díky za komentář

shane: :-) děkuji za zastavení

Moc krásné a dojemné! :-D
Přemítám, jestli je to dítě letošního léta nebo jsi to někde schovávala. Omlouvám se, že to čtu až teď. Trochu jsem opomíjel literární portály, měl jsem k tomu krásné důvody...

Hodně osobní a procítěné! I když bych pomalu nepoznal tvůj hlas, jak si ho pamatuji. :-D

Verča Lazarú: Díky! Ale je zase jen taková veršovánka, která se dá i zpívat a kupodivu mi to i vyšlo na těch 100 slov, nemusel jsem to ukončovat atypickou slokou...;-)
Když je nápad a sedne mi to, tak to sypu z rukávu! Pokud se ti to líbilo, nakoukni i jinam včetně deníčku.:-D