...a chyby jsou kořením proti protivné a nudné dokonalosti. Takže asi super.

Yana: Jsem vděčný že už jen vzpomínka ve verších :)

Celkem mi sedla.

Tím zaboduješ u děvčat.

Povedená, líbí se mi.

Dandy: Vždy se nějaký důvod najde.

Yana: Já děkuji za skvělý rozbor. Máš pravdu, že s tím štěstím je to otázka. Možná jsou se svým životem spokojení, možná se naopak považují za smolaře, kterým nic nevychází.

Yana: Děkuji,je psana jen na fotku.

Miňko: děkuji!!!

Psavec: to mě těší

No, jsou tací mezi námi, zda jsou šťastní, toť otázka, někdy si totiž říkám že jsou, na druhých jim nezáleží, záleží jim jen na sobě a to se počítá, možná se jednoho dne zamyslí zda neublížili, ale to už je jedno...možná si jednoho dne řeknou že ublížili sami sobě. Vlastně dovedu se do nich vžít, taky jsem chtěla být jen přízemní oslňovačkou, ale jsem šťastná že se mi to vymklo z ruky, jsem daleko šťastnější, ale musela jsem si na to přijít sama. Děkuji za zamyšlení při tvé hezké básničce

Vlastně mě pobavila a to fakt

Hm, jednou jsem četla, že když vidíme sami sebe v zrcadle, zdáme se sami sobě daleko hezčí, než ve skutečnosti jsme :-) a co se týče ega, to nejlépe posoudí druzí ;-), jedno je to co si myslíme my, jedno je co si myslí ostatní o nás a jedno je to, jací jsme doopravdy

Je taková, kterou bych chtěla číst od toho koho miluji, je tedy trochu kostrbatá, ale je v ní cit a krásná místa

Je milá tvoje básnička

RiannaKurfurst: LadyLoba: Děkuji

Ministr policie a financí Don Salluste vystupuje z kočáru, aby vybral daně od chudých poddaných, smekne klobouk a praví: Buenos días, amigóós.

Tak to bylo první co jsem si představil, hned u nadpisu.

Krásně napsané.

LadyLoba: já jsem napsala že by mě zajímalo jak to doopravdy je ;-) a taky co si já myslím, ale to neznamená že je to úplně jinak :-) a taky si myslím že láska k muži a láska k dítěti jsou zcela jiné lásky, ale jednou jsem četla že láska k muži a láska k dítěti jsou si podobné, ale to já si vůbec nemyslím:-)

Orionka: Děkuji za pozorné čtení!
Snažím se přibližovat k jednomu z ideálů haiku, kdy ve verších zůstane v nejlepším případě jen pozorovaný okamžik, kde autor v samotném textu zcela ustoupí do pozadí a zůstává nevyřčený, nedůležitý. Ale moment o kterém píšu jsem vždycky sám zažil nebo se ho nějak zůčastnil a zároveň je každé haiku samostatné. Takže u zapalování svíček jsem byl já, a za kamny ležel kocour a jeho zimní kožich :-)