Leslie: Nejlepší je komentovat osm let stará díla, která na vás vyskočí z náhodných děl, navíc ty svoje. Napsáno po návratu z Peru a Bolívie, tam jsme byli dva a půl měsíce, tudíž jsme toho projeli dost, kromě Amazonie, to bylo nějaký drahý a nedostupný, to jsem měl tak 14 hrubýho. Všechno jde, když se chce. Píšu ti to jen proto, že jak jsi teď v tom Ekvádoru, tam jsme stáli na hranicích, ale báli jsme se, že kdybychom do něj vlezli, tak bychom pak nestihli letadlo domů. Takže nejblíž tvé nové zemi jsem byl v národním parku Cerros de Amotape, tam zajeďte, až bude dítko větší, je to tam hezký, stanovali jsme u řeky, místní nám říkali, že je v ní jen jeden krokodýl, navíc línej. Haha. A taky to můžete spojit s projížďkou v Manglares de Thumbes, neskutečně ptactva. Hitchcock jich měl v tom hororu drobátko, proti tomuhle. Krása. No a z druhé strany jsme ti byli nejblíž o čtyři roky později v Kolumbii, asi v národním parku Puracé, tam jsou i gejzírky, vypadá to tam jak v pravěku, ty xy metrů vysoký kapradiny. Takže výlet číslo dva, až vás to nebude v E. bavit, ale tam si myslím, že krása rovně střídá nádheru. Každopádně K. byla taky úžasná země, lidi určitě příjemnější než v Peru, to jsme pocítili rasismus z druhé strany. Mira, mira, gringo va. To bylo furt. A okrádali nás. To v Kolumbii se zvednul i stařík a pouštěl sednout mladou ženu. I bílou. Jinak kokeš mi nabízeli a nedal jsem si. Každopádně gejzíry v této básni, o kterých není skoro ani zmínka jsou myšleny ty pod Sajamou. Každopádně Nepál...Zatím.
P.S. Tady mě měl Devils ještě rád.

jo_: Jo? Tak dík moc...

Myslím,že tohle již je zenové umění mnoha vrstev sjednocených v přímku protínající vesmír meziprostorem.Ty slova rezonují,nedají se pochopit jen hlavou,jsou jak chvějící se bubínek po úderu.Jako kostelní zvony nesoucí se mlhou nad rybníkem.A v koutcích úst doznívá chvění.

no teda páni! zasáhla.. do živýho.. tleskám a provolám bravó! opravdu nádhera...

človiček: libujeme si ve skomírání, poněvadž z něj pak povstaneme silnější... právě díky němu si můžeme svoji sílu uvědomit...

shane: človiček: chlapi, vy jste neuvěřitlně inspirativní :-* vaše slova hřejí...

človiček: a to je pravda...

človiček: každé slovo voní... tak nějak po svém :-)

shane: potěšení na mé straně :-) díky ;-)

shane: bravo! :-) je moc hezké a záslužné probouzet v lidech lásku k poezii... láska je moc důležitá... a je jí tak malinko... btw. gratulace! sic opožděná, ale o to upřímnější ;-)

shane: Napoleonova družka? :-D ne, to rozhodně ne :-) ale od teď si na to asi vždycky vzpomenu... na tu Pepičku :-)))

Vše se počítá,každý paprsek nakonec doletí a zahřeje byť vyrazil před ...či v jiný čas.

Kdo nedostal,nerozdá
však s nůší slídí
po pokladu.

Rána nebolí,noví den vše zahojí.
Tepu srdce jen jedno brání.
Libujeme si v skomírání.

ten okamžik chycen do pavoučích sítí
v podobě kapky skrz níž světlo
do duše Nám svítí.

Kdo v žáru plaval,ten lávu zná,na vyhaslém čediči hlavu ukládá.

Některá slova snad vůni mají...jakou?
Muži smysli bystří,ženy původ tají.

Homere, ty nikdy nezklames.. ve tvych basnich je uplne vsecko..

nezne krasna..

velmi silna.. citim a ziju..