líbí se mi zde pár myšlenek, které jsi skvěle uchopil/a, a které stojí za pozornost, i když je to vlastně dost smutné..

"Každý se stará jen o sebe a svoje potřeby a nemá čas málem ani na zaměstnání. Moderní člověk je nezávislý. Nepotřebuje souhlas druhých lidí, takže je bere jen jako objekty k uspokojení svých potřeb. Lidé nehledají kompromisy a nevyvažují svoje zájmy, každý si může vybudovat vlastní „mikrokosmos“ a v něm si prosadit svou."

"Rozhlédnu se kolem a všimnu si bezpečnostní kamery na okraji parku. Počítač, který ji řídí, určitě ví, kdo jsem a co dělám. Ale jsem moc rád, že neví, na co myslím. Některé myšlenky bych chtěl sdílet, ale nemám s kým, ale jiné bych sdílet nechtěl. Až budou kamery vidět lidem do duše, budou muset skončit tisíce let pokrytectví. Bude muset dopadnout úplně stejně jako náboženství."

"Pod její koženou tváří se skrývalo nenápadné potěšení z toho, že už pozítří bude Jan Novák bez práce. Nesnášela lidi, kteří brali druhé jen jako objekty pro uspokojení vlastních potřeb, a byla přesvědčená, že Jan Novák je jedním z nich, přestože ho znala jen podle jména a záznamů obrazovek jeho služebního počítače. Nezajímaly ji příčiny ani následky. Nezajímalo ji, co ho dohnalo k tomu, co dělá. Nezajímalo ji, jak se Jan Novák cítí a proč si zvolil zrovna tuto práci. Nezajímalo ji, že Jan Novák vyhazov nesnese, spáchá sebevraždu a jeho rozkládající se tělo bude objeveno až o tři týdny později, protože žije opravdu osaměle. Ani mu nesměla pomoci vyřešit jeho patologické psychosociální problémy. Jejím úkolem bylo sledovat, kontrolovat a vyřazovat."

novák si myslím není v této době již ojedinělý, takových osamělých běžců, kteří si nahrazují kontakt s lidmi, různými a možná i vyšinutými způsoby je čím dál víc.. jo, máme kolem sebe spoustu lidí, ale neumíme s nimi komunikovat, jsme si blízcí a přesto tak vzdálení..

.. dnes budu asi spíše kritická, povídka na mě působí poměrně rozporuplně, četla jsem ji několikrát a vždy v ní najdu něco, co mi nesedí s celkem, tak třeba..

lidé nemají emoce, city, touhy, ale roboti se umí milovat - proč tahle myšlenka? proč vkládat to, co patří lidem, neživým tvorům, kteří se tedy chovají pak jako lidé? snad jen kvůli jejich delší životnosti, ale jaký by z toho byl opravdový prospěch? .. nakonec, proč z toho byl marie nešťastná, i do robota se dá zamilovat, pokud má lidské vlastnosti

jinak mi trošku vadí ta úsečnost s jakou je povídka napsaná, posouvá se velmi rychle kupředu, člověk ji nezvládne za tu chvilku ani procítit, takže na mě nepůsobí vůbec lidsky, necítím z ní skoro žádnou lásku a dobrý konec je možná dobrý, ale také tak rychlý, že ve mně opět nestačil nic probudit..

človiček: Ano, mám Vídeň velmi ráda a děkuji za milý komentář.

Doufám že se ti ve Vídni líbilo.Smím si objednat sebevraždu dle scénáře,na deseti letech bych tak nebazíroval.a záchranku netřeba,,nač zatěžovat rozpočet zdravotnictví.Jinak moc hezký

ty jo, o tom se dá dost přemýšlet a to mě baví.. dobré

Singularis: V tom případě by mě zajímalo, jak je možné, že neumí vytvořit jiné kvalitnější sociální kontakty?
Pokud to správně chápu, pak tkví problém v tom, že je pro něj přijatelnější věřit, že je vlastně ani nepotřebuje. To je poměrně běžný postoj, který znám i z osobní zkušenosti. Pomáhá nám vidět se lepšími, než jsme.

Ještě bych dodala, že mě fascinuje naše touha ochránit se před sledováním a zároveň přání vystavit náš život na odiv všem, pozorovatelná na sociálních sítích. Cítím v tom určitý rozpor vysvětlitelný prostým faktem, že ten život který vystavujeme na odiv ve skutečnosti nežijeme. Jedná se spíš o život, který chceme žít. Reakce okolí (předvídatelná) nám pak poskytuje uspokojení z marketingově upravené verze sebe sama.

Pro zasmání?
Zasmála jsem se... i bez starého i bez pramenu... :-)

Homér: Asi jsem měl moc pesimistickou náladu...

Meluzina: Nemyslím, že ho to uspokojuje úplně. Spíš je to právě ta zoufalost. Máš sice pravdu, že společenské kontakty mezi lidmi se ani dnes nevytrácí, ale člověk si vybírá, s kým je bude udržovat a s kým ne, a to tím víc, čím víc má jiných lákavých volnočasových aktivit. Takže se třeba mohlo stát, že přátelé Jana Nováka začali víc času trávit s jinými lidmi a pročítáním blogů nebo feedů na sociálních sítích a na něj už pak neměli tolik času, tak ho opustili a vzkázali mu něco jako „starej se o sebe sám“. A on to mohl z nezkušenosti přijmout jako novou společenskou realitu, ve které musí žít − přijal přesvědčení, že všechny svoje potřeby včetně sociálních si musí uspokojit sám, ledaže mu je dobrovolně uspokojí někdo jiný. (Pro srovnání viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Objektivismus − „Člověk je sám sobě nejvyšším cílem a hodnotou, není nástrojem k cílům ostatních. Neobětuje se ostatním, ani nežije z obětování ostatních sobě. Žije z hodnot získaných vlastní prací nebo dobrovolnou směnou. Dosahování vlastního štěstí je nejvyšším morálním cílem člověka.“)

To, co dělá, je pak podle mě zoufalou snahou si tu reciprocitu a sdílení „nasimulovat“ sám, protože dobrovolně s ním nikdo být nechce a on věří, že s tím nesmí nic dělat. Je vyšinutý sociálně, ne psychicky (psychické problémy jsou až důsledkem), a vzhledem k jeho situaci není nikdo, kdo by mu to přesvědčení rozmluvil. (A také je otázka, zda by si ho rozmluvit nechal.) Na videích sice vidí lidi, kteří jsou spolu v dobrovolných vztazích, ale nevidí, jak ty vztahy vznikly. Nemyslím, že by v tom byl jakýkoliv voayerismus, takovou motivaci tam nevidím.

Ale tak to jen vidím já.

V každém případě moc děkuji za návštěvu a komentář. :-)

Meluzina: Děkuji, ano přiznám se že je to z části vykradené, ale pojato osobitým způsobem. A nakonec čokoládu mám přeci jen radši :p

človiček: možná je to jen o úhlu pohledu(?)

Vyborne napsane, jde mi z toho mraz po zadech.

Je to hezky napsane. Jen mi to hrozne pripomina nesmrtelnou vetu z Forresta Gumpa: "Zivot je jako bonboniera, nikdy nevis, ktery bonbon ochutnas."

Když je autor příliš osobitý, píše jen pro sebe. Co si v tom jako čtenář najdu? Tvůj muž je Bůh, když svými výdechy vytváří raní mlhu a totální hlupák zároveň když Ti skočí na to, že venčíš psa, soudě podle chybějícího vodítka a pes se mu při tom motá pod nohy. Tohle se mi líbí, to je roztomilá nadsázka. Druhou polovinu básně míváš často nesrozumitelnou Jaký roztřepený konce obsahují alkohol? To bych rád věděl, manželka by do nich pak zasadila kytky.
Máš obdivuhodnou fantazii, ale i té může být moc.

Mám čokoládu rád.Děkuji za tabulku potěšila.

Tma jako v pr....
odráží to realitu
země je ve mně.
tmu nebo světlo
pro ni máš

,,Větší jamku na golfovém hřišti ",přejme si s rozvahou hvězdy mají málo tlumočníků na ministerstvu snů.

Amelie M.: Děkuji, pravda je tvou košilkou.a ta ti sluší protože jsi prosta iluzí a fantazie tím netrpí.

Meluzina: Člověk pocit oběti ztrácí,pokud dojde k přesvědčení že tvoříme celek,ale to je nadčasové.Utrpení je často jediná vhodná medicína na duše,který se nemohou pohnout z místa.
Osobně jsem altruizmus již vyměnil za vzájemnou podporu a ego je nejlépe vtlačit do škvírky pod kamenem na cestě společného úsilí.Jde o dobrou značku,ale ne do terénu.Být človíčkem je jako být mikroskopem mezi dalekohledy.Děkuji za návštěvu meluzínko všeobjímající

Jiří Stratil: Materiál Darwinovi snad trochu kdosi upravil,škoda že Henoch oblíbenec,, jejich" nebyl svými texty vpuštěn do knihy knih.Věřme ,že se dočkáme skutečných poznatků o tom jak fungujeme.Nečekám, hledám a nedbám pravd vložených byť slepeckou holí je má vášeň.děkuji za návštěvu.