přidáno 24.02.2018
hodnoceno 15
čteno 631(24)
posláno 0
zahraj na moje struny modrou v hřejivých barvách
uvěř tichu co rezonuje v slavnostních salvách
nahlédni až na kraj nekonečna jen nepřepadni přes okraj
namaluj jak se topíš ve své touze dřív než ti ruce promodraj
křič do ticha své jméno aby ses uslyšel v mém hlase
uhas to moře co podléhá stínům v souboji s časem
tanči na základech existence uvězněn v siločarách bytí
a pak až na svém krku ucítíš oka sítí
zase budeš létat v letokruzích modré ve studené barvě
ale dřív než odletíš tak prosím zhasni v mé hlavě..

přidáno 20.01.2020 - 08:57
jo_: Ano, je to těžké, ale když nezměníme přístup a budeme reagovat stále stejným obvyklým způsobem (útok či útěk), nic se nezmění! Když se nepoučíme, pokaždé si zase naběhneme hlavou proti zdi, pokaždé nalítnemevna stejnou fintu!☝☺
přidáno 19.01.2020 - 10:38
shane: pravdu díš, jen někdy jsou city velmi iracionální a těžko se srdci vysvětluje, že druhou šanci nepotřebuje... :-)
přidáno 17.01.2020 - 11:58
jo_: Ale druhá šance není almužnou, kterou nám kdosi poskytne, ale výsledkem naší duševní práce, to myšlenka má onu tvůrčí sílu, že změní nás i okolní podmínky, aby došlo ke změně i v našem směřování...☝☺
přidáno 17.01.2020 - 10:56
človiček: upřímné díky za tvá slova :-) jsou to přesně ty okamžiky, o kterých píšeš... když se zastavíš v čase a vnímáš všemi smysly...
přidáno 17.01.2020 - 10:53
shane: nejsmutnější je, že opravdu platí, že člověk pozná hodnotu toho, co měl, až když to opravdu ztratí... a život dál běží jak splašený kůň a nedává druhé šance...
přidáno 15.01.2020 - 21:22
Myslím,že tohle již je zenové umění mnoha vrstev sjednocených v přímku protínající vesmír meziprostorem.Ty slova rezonují,nedají se pochopit jen hlavou,jsou jak chvějící se bubínek po úderu.Jako kostelní zvony nesoucí se mlhou nad rybníkem.A v koutcích úst doznívá chvění.
přidáno 23.09.2019 - 07:54
jo_: Ano, honíme se, aniž bychom vlastně věděli za čím, stále nejsme spokojeni a neumíme si vychutnat prostou krásu okamžiku. A život nám proteče mezi prsty, aniž bychom poznali, v čem je skutečná hodnota a krása...♑☺⌛
přidáno 22.09.2019 - 20:23
shane: Hrubín byl pan Básník... ano, souhlasím, honíme se za kdečím, čím složitější, tím víc zajímavější (?), čím méně srozumitelné, tím víc "in" (!)... a přitom - jak říkáš - ta opravdová krása je právě v těch nejobyčejnějších a nejjednodušších věcech... a protože nám to připadá příliš prostinké a málo nóbl, honíme se za kdejakou chimérou a pláčeme, že ji nemůžeme dostihnout... navzdory tomu, že všechno nám leží téměř u nohou... jen tomu chtít uvěřit... a hlavně nemít strach věřit...
přidáno 02.07.2019 - 17:17
jo_: Občas je dobré nechat slova, aby tiše plynula, ponořit se do nich a vnímat, jak na nás působí...✌
Vybavila se mi báseňka Františka Hrubína, který zdaleka nebyl jen dětským autorem:

Ruce se touhou opíjejí
na přání milenčino,
neboj se noci vlasy její
rozlíti jako víno.

Mé prsty rozhrnují kvítí
na prahu tvého lůna,
do noci odcházejíc svítí
nahými zády luna...

Bohužel, těch, kteří dokáží tak bezprostředně sdílet krásu okamžiku, je stále méně a z toho, co dnes nabízejí dílka moderních autorů v knihkupectví, bych si těžko něco vybral...
Co je do veršů bez rýmů, postrádajících rytmus a utápějícîch se v nic neříkajícîch nesrozumitelných metafórách a promlouvajících spíše o prázdnotě dnešního způsobu nazírání na svět, o neschopnosti nalézat krásu v kapičce rosy, v letu motýla, prostého lučního kvítku?☝
přidáno 26.02.2018 - 21:05
Homér: Ď :-)
přidáno 26.02.2018 - 21:05
casa.de.locos: :-) díky ;-)
přidáno 26.02.2018 - 06:34
Ale jooo
přidáno 25.02.2018 - 23:12
anooo, meta :)
přidáno 25.02.2018 - 20:34
Yana: děkuju.. bylo mi jasné, že to bude pro mnohé těžko uchopitelné, svým myšlenkovým pochodům taky občas nerozumím :-) prostě přetlak v hlavě.. moc vjemů, moc autorů, moc děl, moc přemýšlení.. a občas je spouštěčem jedna věta, jedna myšlenka.. děkuju za tvůj čas i komentář :-)
přidáno 24.02.2018 - 22:08
modrá je dobrá, ne, čtu si to už potřetí, náhodou dobrý, možná ty dlouhý verše mě donutily číst vícekrát, ale teď se mi líbí

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
ztiš ten vesmír v mé hlavě.. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : vždyť ty přece víš...
Předchozí dílo autora : pozoruješ ptáky...

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde psaní básní pěkně od ruky.

Fantasy meč

Jak se nejlépe inspirovat k napsání rytířské básně? Staňte se rytířem!

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku