Lokin: Děkuji za nakouknutí.

Gorwor: Děkuji pěkně.

Slova se mi zdají chvílemi dost násilně vsazovaná do formy, která jim nesedí. Po umělecké stránce mě tedy báseň úplně nenadchla.
Poselství básně mě však velmi oslovuje. Myslím, že altruismus je v podstatě člověku evolučně přirozený postoj a mnohem přínosnější než egoismus a extrémní individualismus. Problém je, že lidé často mají spjatý altruismus s obětí. Když udělají něco pro druhého mají větší sklon myslet na to, co tím ztratili, než získali. To je škoda.

Paráda, hluboká úklona a potlesk. Skvostná báseň. A slovo "furt" mi tam pasuje. :)

Paráda :), taková ve stylu polámal se mraveneček.

to je tak krásný...

skvělá a nevšední věc.. baví mne atmosféra, která ji provází

Žiješ svůj život a vnímáš ty, kteří tu žili, před Tebou. Silná a hodně osobní báseň. Rozuměla by sis s Petrem Linhartem, toulá se Sudetama a skládá písně, které ho v těch místech napadly.
https://www.petrlinhart.cz/clanky/Sudeta-song.html

Člověk lidský přerůstá v člověka náhradního, elektronického. Skoro se mi nechce věřit, že se vyvinul evoluční řadou z určité linie opů a ta zpětně ze stále primitivnějších tvorů.

.. zcela upřímně, altruizmus nic neřeší, ti, kterým se přehnaně pomáhá to zneschopňuje, po čase začnou zneužívat filantropů a je to jen další cesta do pekel, obalená pozlátkem jakoby lidskosti.. navíc spousta lidí o pomoc druhých ani nestojí a není pak důvod jim ji vnucovat + opravdu nevidím důvod, proč bych měla nadstavovat život druhých nad ten svůj (jsem ochotna to udělat jen pro velmi blízké lidi a v určitých situacích).. snažit se musí každý z nás, i ten, kterému život rozdal horší karty (a věř, že vím o čem mluvím, pracuji v pomáhající profesi).. nakonec by paradoxně mohli všichni také začít bojovat o to, kdo položí větší oběť pro druhého.. o vyhoření filantropa ani nemluvím..

co se týká samotné básně, človíčku, nezlob se, ale je to jen hrst slov hozená bez ladu a skladu na hromadu, nebylo by lepší příště napsat spíše úvahu než báseň.. (?)

Jiří Stratil: Děkuji za komentář,Domníval jsem se že altruizmus je cílovou páskou člověka,bohužel tak daleko nikdy lidé nedojdou.Hodně zdaru

Ten název je velmi atraktivní.

Marně jsem si lámala hlavu, jak je možné, že Jana Nováka uspokojuje právě tento druh sociálního kontaktu. Chybí v něm reciprocita a sdílení čehokoli. Hraje tam spíše roli, že může své "oběti" sledovat potají, skrytě a jedná se tedy o jistý druh voyaerismu? Nebo je to jen zoufalá snaha o alespoň nějaký sociální kontakt, když jiného není z nějakého důvodu schopen? Podle textu se přikláním k druhé variantě. Pak mě tedy napadá, jak se mu to stalo? I přes extrémní individualismus, ke kterému tato doba dospěla se společenské kontakty úplně nevytrácí. Jistě, změnila se forma komunikace, už se tolik nevídáme, ale potřebu komunikovat a sdílet jsme neztratili.

Tak to má hloubku! Paráda! Díky.

Pěkná :)

V tak málo slovech tolik pocitů a bolesti. I já mám občas dny kdy ulehám s tíží na srdci a ráno se probouzím s úzkostí, co mi přinese dnešní den a zdali má vůbec smysl vstát. Ale vždycky se najde důvod k úsměvu. Někdy svým úsměvem můžeš někomu změnit celý den, nehledě na to že to jistě rád oplatí :o Takže úzkosti je třeba zahánět a ničit -pozitivním proudem myšlenek a také kvalitní hudbou, nebo deckou vína :) Jinak se mi dílo líbilo, je krátké výstižné, smutné :)

Singularis: no :-) jinak díky

holka.přes.ulici: děkuju :)

slnečnica: díky, to mě těší :)

Mlčeti Zlato: děkuji :)

kmotrov: baví mne zajímavé komentáře, které mají co říct, takže díky ;)