krásně barevná a krásně plyne... tisíce obrázků jako modlitba, co zbyde..

Jiří Stratil: ó pardon, na základě čeho tato zcela nelogická a velmi pobuřující myšlenka? jakože žena bez manžela a dítěte je ztracená nemohoucí existence neschopná prožívání a užívání? a stará žena pak svou identitu nachází kde? ba ne, považuj prosím za řečnické otázky, nekažme kouzlo básně...

nezapomínej.. jen buď.. nakonec i to všechno "zvláštní" zůstane krásné..

človiček: Musíš se dostat až ke zlatému jádru...

jo, jo, nádherná

jo_:
S úsměvem odvětím: Díky!
Za chválu i za veršíky,
za čas, co Jo_ rozmilá
na mé stránce strávila.

Vrať se o půl roku zpátky,
pod něžnými tvými řádky
báseň má se zrodila,
komentář můj tvořila...

Tys byla mou inspirací,
Músou mou, 'bych pravdu řek,
sluncem, pod nímž stín se ztrácí,
bez ohledu na zítřek...

Jj, asociace bývají pěkné potvůrky a člověk dîky nim pak stvoří věci, nad kterými později jen nevěřícně kroutî hlavou!
Ale:
Není kouře bez ohýnku,
který v duši zahoří,
kdo střívko dostal do vínko,
z toho báseň vytvoří...

Psychoanalytik by možná řekl, že hnůj symbolizuje budoucnost (dává vyrůst novému) a tvé nevědomí Ti tu báseň poslalo do palice, protože příčinou Tvé neurózy je, že nemáš žádný výhled na vlastní budoucnost.
No nic, čtu Junga a asi mi z toho hrabe...

Troskání je super slovo. Líbí se mi. Ještě se k ní vrátím.

Geniální. Z fleku bych podepsal. Myslel jsem, že jsem tomuhle už utekl, ale poslední dobou zjišťuju, že evidentně ne dost daleko. Takže soucítím :-) Skvěle napsaná.

tisíci slunci svůj den rozedníváš
tisíce mraků ve svých dlaních skrýváš
ptáci árie zapěli
drobné zpátky neměli
to zlaté obilí mi tě navždy bude připomínat
každý den když se bude rozednívat
pravil Malý princ co v pravdě žil
a čistotu duše nade vše ctil... :-)

btw. je tak něžně krásná a hřejivá a plná naděje.. taková obří kapka rosy... ;-)

Dobrá mini.

Ayla:To jsem rád, díky.

slavek: Dík za návštěvu.

Zoufalý výkřik do ticha,
to starý den již odchází,
nový se vstoupit ostýchá
i když jej půlnoc provází...

Noc hoří černým plamenem,
jejž rosa v trávě nezhasî,
hýčkáme touhu v srdci svém,
vášnivě se nám ohlásí...

Opojný zrodil se v nás cit,
věk žádnou roli nehraje,
jen spolu spojit se a být
na cestě rovnou do ráje!

A jenom déšť teď šepotá
stakatem kapek studených:
Láska je smysl života!
Nepusťte štěstí z rukou svých...

:)

Je cíl, ale nikoli cesta. To, co nazýváme cestou, je váhání! (Franz Kavka)

jo_: A když už jsi v tom, nakoukni i ke mně!

človiček: Taky zdravím, ty vždycky potěšíš ..děkuju ..;)
A děkuju všem za návštěvu a komenty ..;)

Přesně. A sakramentsky složitější, než Rubikova.
Díky za reakce.

Ayla: Díky. Včera jsme narazil na tvoje "žeroucí nanity". Hodně dobré.