ten okamžik...

shane: človiček: fantastické

jo_: mám to podobné jako shane.

jo_: A když už jsi v tom, nakoukni i ke mně!

shane: :-) kouknu a ráda :-)

jo_: Ba ne, na počátku Inspirace byla vždy žena! Cherche la fame...
Koikni jen, co jsem v krátké čase spáchal u Tebe v komentech...

shane: človiček: chlapi, vy jste neuvěřitlně inspirativní :-* vaše slova hřejí...

ten okamžik chycen do pavoučích sítí
v podobě kapky skrz níž světlo
do duše Nám svítí.

jo_:
Než stíny utonuly v ránu
s dotekem dlaní chladivých,
nežli noc prchla do šantánu,
zapěli ptáci ve větvích,
cos stalo se, i ty to vítáš,
ač přišlo to a nevíš jak,
tisíci slunci v sobě svítáš,
ten tam je minulosti mrak,
přítomnost zlátne touhou tvojí,
všecinko zas je, jak má být,
stín minulosti neobstojí
před vůlí lásku posvětit...

Od včerejška, kdy jsem na tebe narazil v jednom komentáři,
pročítám tvá dílka, kterým by snad po formální stránce šlo vytknout nestejně dlouhé verše, tvářící se polovázaně až nevázaně, ale co je po formě, když obsah naznačuje krásnou duši, která sama stojí za prozkoumání?
A já si zas po dlouhém čase i s chutí zablbnul v komentářích...

oslov radek: díky i tobě, Radku

PrimaDen: děkuju ;-)

Povedené...

krása☺ tenhle typ veršů mi je blízký☺