Tvoje úvaha o vyprazdňování mě zaujala a nejen díky tomu, že jsem ji inspiroval/a. Souhlasím s tebou ve všem, snad až na ty delfíny. Ale myslím, že vyprazdňování slova „slušnost“ není způsobeno jen jeho zneužíváním, ale také tím, že přestává existovat to, co to slovo v minulosti označovalo. Slušnost původně představovala soubor pravidel upravujících vztahy mezi lidmi zastávajícími společenské role. Jenže v minulosti si ten soubor pravidel vystačil s rozdělením na „pravidla pro muže“ a „pravidla pro ženy“ a s vágním pojmem společenské významnosti. V dnešní společnosti je ale jen genderových identit kolem deseti a přidávají se k tomu různé duševní a tělesné abnormality, kompenzační pomůcky, subkultury, nezvyklé situace (např. telefonování či chatování po webu) a další specifika (alergie, veganství, bojkot palmového tuku apod.). V tak složité společnosti už jednoduchý soubor pravidel nemůže postihnout všechny vztahy mezi všemi možnými skupinami a jejich kombinacemi a slušnost taková, jaká byla před, řekněme, 150 lety už prostě není možná ani vhodná.
Pro tebe je třeba slušnost vyslechnout, co je nového od paní z vedlejšího vchodu, ale co kdyby vůbec nepotřebovala vyslechnout, co je nového, ale potřebovala by každý druhý den zalít květiny na parapetu, protože by pro ni bylo těžké k nim dosáhnout. Dělala bys to ze slušnosti také, když bys šla kolem?
Já jsem člověk, který se po duševní stránce od většiny v mnohém liší. Spoustu věcí, které ostatní potřebují, já nepotřebuji, ba mě otravují. A pak mám zase nezvyklé potřeby, které bych chtěl/a od druhých respektovat. Jenže snahy o slušnost, s jakými jsem se setkal/a, mi připomínaly víc bezohlednost než ohleduplnost a respekt − třeba potřást levákovi pravou rukou, dát vegetariánovi do zeleninové bagety šunku (protože většině by tam přece chutnala), snaha zavést bezvýznamný rozhovor s introvertem apod.
Jsem pro ohleduplnost, která ale vyžaduje se s druhým člověkem trochu sblížit, naslouchat mu a poznat, co ve skutečnosti potřebuje, co mu vadí a co by mu udělalo radost. To je ale něco, co nejde dělat mezi cizími lidmi, kteří se jen náhodou potkají.
Pro tebe je třeba slušnost vyslechnout, co je nového od paní z vedlejšího vchodu, ale co kdyby vůbec nepotřebovala vyslechnout, co je nového, ale potřebovala by každý druhý den zalít květiny na parapetu, protože by pro ni bylo těžké k nim dosáhnout. Dělala bys to ze slušnosti také, když bys šla kolem?
Já jsem člověk, který se po duševní stránce od většiny v mnohém liší. Spoustu věcí, které ostatní potřebují, já nepotřebuji, ba mě otravují. A pak mám zase nezvyklé potřeby, které bych chtěl/a od druhých respektovat. Jenže snahy o slušnost, s jakými jsem se setkal/a, mi připomínaly víc bezohlednost než ohleduplnost a respekt − třeba potřást levákovi pravou rukou, dát vegetariánovi do zeleninové bagety šunku (protože většině by tam přece chutnala), snaha zavést bezvýznamný rozhovor s introvertem apod.
Jsem pro ohleduplnost, která ale vyžaduje se s druhým člověkem trochu sblížit, naslouchat mu a poznat, co ve skutečnosti potřebuje, co mu vadí a co by mu udělalo radost. To je ale něco, co nejde dělat mezi cizími lidmi, kteří se jen náhodou potkají.
Umouněnka: Jo, jo, pravdu máš Uvolněnko, léto v kostce à la Casa.
Tohle se mi opravdu hodně líbí. Spoustu krásných dojmů, napsaných jednoduše, ale silně. Třeba: Drž mě za ruku, ať mi z ní nevyletí kosti. A vůbec všechno, ani nemá cenu to vypisovat.
Smekám ,jde o originalitu,nejsi můj šálek kávy,spíš pořádný panák lomcovák.máš můj obdiv co se kvasu týče,jsi opravdová režná,doufám že někdy i trochu něžná.
Pro kmotrov
Někdy hledáme lásku a nevidíme:
Je schovaná v těch obyčejných věcech
Jako cejch
Někdy hledáme lásku a nevidíme:
Je schovaná v těch obyčejných věcech
Jako cejch
Před budoucností couvám
ze včerejšího dne se nevyzouvám
v minulosti se pořád hrabu
tuším že přivodím tím tělu zradu
na pravidlech já lpím
okovy sundat neumím.
Však objednal jsem políbení
které všechno ve mě změní
a má duše procitne k vykročení
už není to jen snění
mosty zpět žádají rozboření.
Tak dlouho jsem je budoval
srdce do nich zazdíval.
ze včerejšího dne se nevyzouvám
v minulosti se pořád hrabu
tuším že přivodím tím tělu zradu
na pravidlech já lpím
okovy sundat neumím.
Však objednal jsem políbení
které všechno ve mě změní
a má duše procitne k vykročení
už není to jen snění
mosty zpět žádají rozboření.
Tak dlouho jsem je budoval
srdce do nich zazdíval.
Umouněnka: slnečnica: Orionka: Meluzina: človiček: Díky všem... ani jsem nečekala milé reakce. Prostě to jen tak vytrysklo...no a o tu knížku si to skoro říká. A je to můj sen odmalička. Tak jednou snad! :-)
Lasak: No, každý máme hranici někde jinde... pro mě je tohle ještě báseň... :) A jinak neštvi!!! :D
Potom nekritizujte jiné, kteří hledají i slova, aby něco vytvořili.
Přiznám se záměr to je,já píší tak jak chci,a neřeším nějaká pravidla,prostě to musí vyplivnout z podstaty věci,žádnou vědu z toho nedělam,...opravdu odborná kritika.
Když je životní nepohoda a Ty se přesto dokážeš radovat ze života jsi skutečná hvězda, skvělá a skvěle zpracovaná myšlenka! Nejsem povolaný hodnotit haiku, kdysi jsem četl, že se haiku nejvíc podobá fotografii, je to zastavení času v okamžiku. Z tohoto pohledu bych nahradil slůvko když jiným, První řádek navozuje spíš zamyšlení, než přítomný okamžik. Ale i tak to je hodně nadstandardní miniatura.
človiček: Velké díky za hezkou návštěvu a komentář :-)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [18], Asinar van Martinaq [18], Burak [13], Therésia [13], Erma [12], ŠoDO [8]» řekli o sobě
Amy.mousse řekla o Mitzi :Promiň...

