Objímání

Je mnoho druhů objetí.
Při některých jsme nazí,
jiná vytváří háv dojetí
a z některých mrazí.

Není to tak, že kdo tě objímá,
vždy dává najevo své city.
Že blízkost tvoji přijímá,
že jeho středobodem jsi ty.

Jsou objetí,
co příslib v sobě mají
a nemáš ani ponětí,
co všechno vlastně tají.
Příslib, že tě chce a miluje,
citů nebo přetvářky,
lásky, co nezná překážky
nebo mrazu, co tě zabije.

Je prý i objímání, které krásu mělo,
cos vnímal každým pórem kůže.
To měkké teplé tělo
s vůní plané růže,
kdy rukou zabloudit se chtělo
všude, kam jen ruka může.

Některá ta objetí už znáš.
Ta mrazivá i z povinnosti,
ta marnivá či z nevinnosti.
Zatím touhu ale marnou máš
po těch, co jsou plná citu,
po objetí z lásky a ne ze soucitu.