není v naší mysli každá láska ta poslední?
Že to život občas změní, je jiná písnička...

My se odklidíme sami

Zaujala.

barvy se pomíchaly... rudá s modrou...
už dávno neudělal ani tah... štětec položený na paletě, jež jinak zela prázdnotou vyprahlých skvrn... neumírej, duchu všeho živého... neumírej na ovčí nemoc...

Tohle se mi líbí.

když se bojíš skákat, plav... :-)
koupačka osvěží... zchladí oheň, zmírní bolest, rozpustí strach...

Jo, přesně tak se to stalo. Dobré! :D

slavek: Přesně tak, karanténní tvorba. Děkuju moc.

Pekná báseň, především bych si dovolil vyzdvihnout první a poslední verš.

Zajímavé.. Přečetl jsem si to několikrát a zůstalo po tom mrazení

Poezie z karantény. A moc hezká. Díky.

Hezké. I mysl má svoje pomníky a jsou věčný.

plytký začátek se pěkně rozvinul. Líbí :-)

Jj... láska dává křídla každému slovu :-)

Síla. Vybavil se mi Matrix a agent Smith - "Vy, lidstvo jste ten virus...".
Díky.

Hu! Z toho "všude je bývalo" mě zamrazilo. Dobrý.

Ano, ano, tak, tak

Moc pěkný. "lámu se a čelím proměnám" mi mluví z duše.

Rosa: Roso jsi perlou, kapkou v Kontryhelu, jsi čočkou v hvězdohledu ,jsi rozčeřenou vlnkou v hladině já břehem jen jsem nevinně.

človiček: Díky za pozitivní komentář. Knihy zásadně nevyhazuji, to by byl hřích. Když jsem si je sám nekoupil (nebyl to můj výběr) a nic mi neříkají, tak je zkusím dát do antikvariátu, když se ani tam nechytnu, tak je u nás na ulici taková prosklená knihovna, kde si můžeš půjčit nebo odnést, co tam zrovna je, no a tak tam je odnesu. Třeba se někomu budou líbit.