Srdce

Srdce to je zvláštní věc.
S rozumem si netyká
a jako šílenec
vleče nás do propastí
pod příslibem lásek, slastí,
a realitu zamyká.

A i když hlava velí NE,
ten blázen v hrudi podlehne.
V té touze po tvé kráse,
v chtíči tvojí něžnosti
bičuje tě zas a zase
a nenabízí možnosti.

Milujeme na přeskáčku,
ta toho a jiný zase ji.
Rádi skočíme do toho vláčku,
co nás veze k naději.
A naše srdce nedají nám znát,
že vláček nemá jízdní řád.

Slyšet miluji tě aspoň v básni,
slyšet mám tě ráda.
Ty chiméry si tvoje srdce spřádá
a letí s nimi tam, kde z nebe štěstí padá.
Tam vysoko kde táhnou ptáci krásní.

Srdce to je divná květina.
Přinutí tě do naha se svléct,
své vyznání ji vložit do klína
a pak ti nechá slzy téct.
V protiklady věci míchá, až se toho děsíš
a bojíš se, že city přemění se v prach.
Až ji opět spatříš zároveň se těšíš
a zároveň máš z toho strach.